Jana „Johanka“ Pertlíčková
Dívka známá jako Jana "Johanka" Pertlíčková výraznou měrou ovlivňuje chod lidských dějin, přesto však až do dnešního dne zůstává historiky, socio-, psycho- i antropology nepovšimnuta.
Dokument shrnuje dílčí fakta, která by měla vnést do případu mytické dívky trochu světla. Některá odhalení mohou způsobit šok a následné prudké zvýšení krevního tlaku, lidem trpícím chronickou hypertenzí se tedy doporučuje číst pouze každé třetí či čtvrté slovo dle závažnosti onemocnění.
Obsah dokumentu o Janě Pertlíčkové
Základní fakta o Johance
Je velmi nesnadné klasifikovat útržky informací, které by snad mohly, ale nemusely, Janu Pertlíčkovou charakterizovat, jako fakta. Předevím není zřejmé, zda Johanka vůbec existuje. I nejzanícenější pertlíčkologové zakusí čas od času silný záchvat zmaru, který dříve nezřídka míval fatální důsledky.
Kutnohorský incident z roku 2005, při kterém se sedmnáct z dvaceti elitních johaneskních vědců usoužilo po nalezení noticky „A co když fakt neexistuju, kluci? ;) Johča“ v kronice místního Klubu přátel pohádkových bytostí, však naznačil, že je třeba situaci neprodleně řešit.
Po provedení řady klinických testů se jako optimální první pomoc při johaneském syndromu doporučuje aplikace knihy D. Adamse: Stopařův průvodce po Galaxii. Tento text je výjimečný tím, že v některých obvzláště absurdních pasážích dosahuje až 0,7 J (Johančiny neurčitosti), čímž umožňuje snižovat hladinu toxinů zmaru v krvi zasaženého badatele víceméně spojitě a bez trvalých následků.
Přijměme tedy axiom, že Jana Johanka Pertlíčková skutečně existuje. Co o této osobě tedy víme? Především jsou nám známé její dvě přezdívky, které se sic širší měrou začaly objevovat až v moderních subkulturách, ve kterých se Johanka údajně pohybuje, ale přesto nelze pochybovat, že jich používala i v době dávno minulé. Těmito přezdívkami jsou dismorphia a dítě_na_skleníku.
Dalším pozoruhodným faktem je, že Johanka provází lidské pokolení už od jeho pravěkých kořenů. Radikální křídlo pertlíčkologů soudí, že se prostě v jedné chvíli vyskytla podobně jako vesmír. Umírnění vědci zastávají tradiční model rodiny, liší se však v názorech na totožnost Johančiných rodičů. V současné době nejšířeji akceptovaný názor tvrdí, že jimi jsou Smích a Žal. Důkazy však chybí.
Johanka je malého vzrůstu. Některé severské legendy, které se o postavě, o níž pertlíčkologové soudí, že by mohla být Johankou, zmiňují, říkají, že je vysoká asi jako hlavice mocného Thorova kladiva. Představa je, myslím, zcela zřejmá.
Případ Altamira
Když byly v roce 1866 nalezeny v jeskyni Altamira v severním Španělsku nástěnné malby, celá věc se na několik dlouhých let uložila k ledu, než byla s obrovským popraskem představena širému světu. I průměrný pertlíčkolog na sto honů vycítí možný úlovek. Co Španělé objevili a proč to několik let skrývali? Jaké podivné věci probíhaly koncem devatenáctého století v Altamiře?
Na prohlídku jeskyně se vydalo radiologické křídlo našeho výzkumu. Přenosným radiouhlíkovým screeningem nástěnných maleb dosáhli tito vědci mimořádného úspěchu, jejž nejlépe ilustrují následující dva obrázky.
Bůvol v Altamiře, jak ho známe dnes
Objev původní verze malby našimi vědci
Je důležité si uvědomit, že Jana Pertlíčková vždy psala česky. Až na některé kanadské žertíky (viz povídání o Jeanne d'Arc) se nikdy svému milovanému jazyku nezpronevěřila. Už jen na základě této informace by se dalo usuzovat, že hispánská malba pocházející z předneolitické doby popsaná moderní češtinou bude Johančinou prací. V tomto specifickém případě si však můžeme dopřát luxus potvrzení našich domněnek. Je nám totiž známo, že Johanka je zapřísáhlou vegetariánkou.
Jeden z mladších kolegů položil pošetilou otázku, proč nebylo možné malbu světu ukázat takovou, jakou ji Španělé původně našli. Když jsme mu vysvětlili význam exportu tradiční španělské jamón pro ekonomiku Španělska, pochopil i on.
Období Jeanne d'Arc
Jsou dvě věci, na které je Johanka patřičně pyšná. Své jméno a rozumnou míru bláznivosti. Šestého ledna 1412 se jí ve francouzském Domrémy-la-Purcelle narodila rivalka později známá jako Jeanne d'Arc či Panna Orleánská.
Trhlá zbrojnoška dělala vlny a nabývala na popularitě, proto se musela Johanka uchýlit ke lsti a ubránit své dobré jméno jednou provždy. Ve sklepení Rouenského kostela St. Etienne jsme našli útržek dopisu Jany z Arku adresovaného církvi svaté. Pozorně si prohlédněte především druhý, zvětšený obrázek.
Závěr dopisu
Po podrobném přezkoumání
Je poměrně zřejmé, že v případě tohoto listu jde o podvrh. Naznačuje to i pasáž dopisu, ve které Johanka (ve skutečnosti Johanka) píše, že už dlouho nezažila ten pocit, kdy se člověku zapalují lýtka, a vyjadřuje přání, následuje citace: „aby její srdce konečně pořádně vzplálo“.
Johanka a Andy Kaufman
Ve druhé polovině dvacátého století Johančina stopa mizí. Objektem zájmu pertlíčkologů se tak stává především její vztah k Andy Kaufmanovi. Výjimečné na něm je fakt, že žádný nebyl. Až okatá absence Johanky kdekoliv poblíž postavy Andyho Kaufmana pertlíčkology provokuje. Nejlépe to ilustrují následující fotografie.
Na první fotografii je třeba si všimnout, kterak okatě na ní Johanka chybí. Její předpokládaný výskyt je naznačen modrou siluetou. Druhá fotografie je pořízena o tři roky později, těšně po Andyho údajné smrti, a mate pertlíčkology ještě víc, neboť na ní vedle Johanky chybí i Andy Kaufman (zažloutlá silueta).
Nástup internetu
S nástupem internetu zažívá pertlíčkologie zlaté časy. Přestože stále nevíme, jak Jana "Johanka" Pertlíčková vypadá, setkáváme se s odkazy na ni stále častěji. Traduje se, že ji lze občas spatřit v kultické subkultuře sdružující se kolem serveru Pismak.cz, a to pod přezdívkami dismorphia a dítě_na_skleníku.
Moderní technologie nám umožňují prohledávat hlubiny Internetu v řádu sekund, a tak můžeme zobat drobečky Johančiny přítomnosti téměř každý měsíc. Jeden z nejpádnějších důkazů její existence je tento text na čínském serveru věnujícím se pěstitelství miniaturních bonsají.
Čínští pertlíčkologové jsou napřed
Sami uznáte, že druhý řádek je přinejmenším šokující, zejména v pasáži kolem horkovzdušných psů. Význam přetištěné citace pro budoucí zkoumání existence a života Johanky Pertlíčkové je substanciální.
Závěr a poděkování
Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že se nám jednou Johanku podaří polapit. Je zcela zřejmé, že v současné době hrajeme hru, ve které ani jedna ze stran nemá nic jisté.
Především zvědaví jsme na to, jak Johanka Pertlíčková vlastně vypadá. O jejích povahových vlastnostech máme jisté náznaky, její vzhled je pro nás však stále velkou neznámou.
Děkuji především polnímu týmu pertlíčkologů (pod mým vedením), který v posledních několika letech dosáhl významného pokroku na poli neoraném, na tématu Jany "Johanky" Pertlíčkové. Přikládám jejich foto:
Jednou ji vypátráme!