V domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
ve vodičce houbička...

(Pralinky zvlášť, iNula 2010)

iNula 2010

Tak konečně! Po tragické Krtčí noře a tragikomické Noci tapürů se Přizdisráči vzchopili k důstojnému výkonu. Nicméně postupně. O účasti na iNule se uvnitř týmu před hrou vedly vášnivé diskuse. Ozývaly se hlasy zpochybňující nejen kvalitu hry, ale po zkušenostech z letošního šifrovacího podzimu i kvalitu našeho družstva. Potom jsem ovšem zjistil, že letos iNule orguje i šifrovací labužník Yeti, a bylo rozhodnuto. Yeti nic zhuleného do hry nepustí. Yeti je náš člověk. Yeti rules. To jsem říkal.

Asi týden před hrou to začalo vypadat, že nejenže o hře všichni členové základní sestavy vědí, ale že by byli schopní se i účastnit. Po zkušenostech z minula jsem čekal nějakou jobovku, avšak, pokud pominu Tomovu podivnou chřipkorýmu, ta ani den před hrou nepřicházela. Přizdisráči se po půl roce zase sejdou v plné síle, hurá!

Ovšem v našem případě je to vždycky něco za něco. V tomto případě jsme se nezávisle na sobě rozhodli udělit si dobrovolný handicap spočívající v pozdním příchodu na start. Tabulku se jmény členů, časem zahájení hry a důvodem zpoždění pochopitelně přikládám:

Člen	Příchod na start (T = 17.30)	Důvod(y) zpoždění
Dero	T + 1 minuta	Jel z Prahy, babička uvařila oběd, fronta v Lídlu.
Paču	T + 1 minuta	Jela z Prahy, babička uvařila oběd, čekání v Lídlu.
Tom	T + 15 minut	Domnívá se, že docházka je na VŠ povinná.
Honza	T + 30 minut	Neuvedl, uvalena roční podmínka.
Víťa	T + 90 minut	V nové práci musí dodržovat pracovní dobu.

StartZatímco otravuju už luštící Dopijem a pudem..., Paču dostává spoustu čtení a strká mi do ruky zadání první šifry. Nebo alespoň jeho část, protože další se prý nachází v přírodní prohlubni kus od startu. Přesouváme se tedy tam. Mezitím volá dorazivší Tom, takže se brzy zapojuje i on.

Tož jáma to je pěkná. A na klacících jsou v ní nabodané obrázky historického brna spolu s letopočty. Na zadání šifry jsou taky snímky Brna, leč soudobého. S naprosto nepřijatelnými letopočty. Brzy zjišťujeme, že obrázky v jámě lze s obrázky na papíře párovat. Tom chce obligátně letopočty odčítat, což není špatný nápad - jak se po desítce přiřazení ukazuje, maximální rozdíl je hezkých 26.

Rodačka z Karlových Varů Paču se zamýšlí, jestli by náhodou to rozmístění cedulí v jámě nemohlo odpovídat skutečnému rozmístění vyobrazených míst v rámci Brna. I tož mohlo. Brzy máme všechna písmenka a uchylujeme se k luštění. Trochu nás znervózňuje to dvojité W.

Snažíme se číst z papíru zleva, zprava, zepředu i zezadu, ale nejde to. Invertujeme, sčítáme, permutujeme. Pralinky odcházejí proklatě brzy, ale po nich se nikdo další nezvedá. Nakonec se usnášíme, že zkusíme písmenka zanést do mapy. Moc se mi to nelíbí, ale Tom už čmárá, takže ho nechám, ať se baví. A ono to jaksi taksi jde! Paču čte Topolky, aniž by tušila, že něco takového v Brně existuje, a pak s trochou fantazie i garáže a znění hesla. Dopijem a pudem... ještě luští – to ještě netuším, že po zbytek hry je nepotkáme.

2. VlajkyNa dalším stanovišti měníme heslo za zadání vlajkové šifry a prvního bonusového úkolu. Pohybujeme se kolem desátého místa, ale už jsme stihli nabrat hodinovou ztrátu na Pralinky. Kruci. S Paču koukáme na vlajky a sdělujeme si postřehy. Hele, tady je jasné E. A tady další. A tady by bylo krásný P, kdyby ta barva byla jiná. Podtrháváme si existující vlajky a dostáváme mezitajenku – Špatné jest správné. Děkujeme.

Mezitím se už připojil Víťa, takže spanilá jízda může začít. A musím říct, že takové zaujetí pro hru už Přizdisráči dlouho neprojevovali. Všímáme si, že každá vlajka je obměnou některé z existujících vlajek, jenom se mění barvy. Dokonce musí vždy jedna barva zůstat zachována, čímž lze jednoznačně určit, které barvy jsou na které vlajce špatně. Co si tak ty útvary, které jsou špatně, zakreslit?

Nevím proč, ale té pocty se dostalo mně, známému nekresliči. Prvních pár písmen s trochou fantazie vychází hezky. A zbytek kupodivu taky. Jedna či dvě korekce a můžeme se přesouvat do parku na Hroznové. Máme na něj rozporuplné vzpomínky. Krutá šifra s logem Brna z léta tohoto roku nás v něm na Zákrůtě zdržela déle, než bychom bývali chtěli, na druhou stranu však tehdy svítilo sluníčko a bylo krásně teplo. Dokonce jsem si připálil záda. Teď je zima a každý přesun je malou odměnou pro zkřehlé tělo. Ovšem předbíháme Drohošovské Tučňáky, a to je vždycky (čti toho dne poprvé v historii) příjemný pocit.

3. MorseV parku dostáváme papírek s dlouhým řetězcem písmenek. Hodně z nich se právě dvakrát opakuje. Počet znaků 77, maximální počet opakování jednoho písmene 6, písmena z konce abecedy nejsou vůbec zastoupena. Správně se domníváme, že písmenka indexují znaky výsledné zprávy, ale dlouho se zabýváme složitými matematickými konstrukcemi, které ovšem orgové opomenuli do šifry zakomponovat (vtip ukraden Zafodovi z Mupy Mup!).

Tučňáci přišli, dřepli, odcházejí. Prosíme je, aby ještě chvilku pobyli. Prý počkají na dalším stanovišti. Každopádně to musí být dávačka, něco triviálního. Takže po dvaceti minutách opustíme hájemství číselných soustav a matic, prohlédneme a čteme do očí bijící morseovku, která nás posílá k benzince. Pardon, k pumpě na ulici Prostřední. Tom se raduje, že trasa směřuje do rodných Bohunic. Já se raduju, že směřuje na rodný Kameňák, a nahlíženo ex post je má radost jistě mnohem oprávněnější.

Sbíháme – a zde bych rád vložil dlouhou vysvětlivku: Přizdisráči neběhají. Tečka. Jistě i vy znáte takové týmy. Týmy plné jedinců, kteří si klepou na čelo při pohledu na závodníky typu Albertů nebo štvaných Prahor. Týmy, které orientační běh provozují mnohem důstojnější formou orientační chůze. Týmy, které jako jedinou formu zrychleného přesunu uznávají přesun motorizovaný. Tak Přizdisráči jsou jedním z těchto týmů. Nicméně na iNule jsme se rozeběhli hned dvakrát. Zde to bylo poprvé. – do Pisárek, neb slyšíme přijíždět trolejbus. Tučňáci se tváří kysele, že jsme to stihli.

4. HadýrkaNa Kluchově se ujímáme vedení skupinky asi tří týmů, které spojuje touha po zelené pumpě. Přímo u ní jsme nesportovně předběhnuti, protože nemáme připravenou kartu týmu ani nálepky, ale nepouštíme se do větších šarvátek, neb si všímáme, že tu ještě stále trčí Pralinky. Navíc jsme na body v první pětce. To je naše šance!

Dostáváme drátek s navlečenými kuchyňskými utěrkami a obsazujeme strategické místo pod jednou z mnoha lamp. Nesměle do celého výtvoru šťoucháme, počítáme barvičky, čicháme. Nakonec čtu morseovku – JMANKAT. A hele, ještě jeden JMANKAT. Ono se to opakuje. Paču mě něžně upozorňuje, že když prohodím tečky a čárky, tak se místo JMANKAT dá číst BINARNE. Považuju to za rovnocenná řešení, ale zbytek týmu to zaujme.

Vítek při čemkoli, co jen vzdáleně zavání low-level matematikou, ožije, takže šťouchání do hadýrek přebírá on. Vymýšlíme vlastnosti, které taková hadýrka může kromě barvy ještě mít. Tvar, orientaci (z jedné strany je hadýrka hrubá), velikost. Honzík chce hadýrku ochutnat. Nedoporučujeme mu to.

Honzík ochutnal hadýrku a prý chutná hnusně. Skoro jako normálně používaná hadýrka. Věnujeme mu Pohled a znovu se seriózně zamýslíme, co bychom s hadýrkami mohli provádět. Pyroman Honzík chce hadýrky zapálit. Zakazujeme mu to (sic!) a přepisujeme hadýrky podle vlastnosti hrubá / hladká.

Dává to pěknou binárku, což je problém. Taková binárka na kroužku se totiž dá číst až čtyřmi způsoby. Bohužel ani jeden z nich nedává smysluplný výsledek. Nakonec pyromanovi povolujeme ustrihnout kus hadýrky (ona je savá, no že jo, takže některý můžou být napuštěný nějakou s... sloučeninou, která třeba hafo moc hoří nebo tak). Hadýrka hoří. Docela dost. Nevíme, jestli to je normální, doma je většinou prostě jen vyhazujeme.

Další hadýrka hoří ovšem nějak blbě. Navíc barví plamen dozelena. No hurá! Honzík postupně z každé hadýrky ustřihne malý kousek a nůžkami jej vloží do plamene svíčky. Trvá to, ale výsledek dává smysl – zast. Šárka. To je celá historka o hadýrkách. A to by bylo, abych se nedostal na první místo v Googlu na slovo hadýrka!

Nicméně – Šárka! Celkem přesně víme, kde to je, i tamtudy šla Zákrůta. Lucernička Pralinek ale zablikala už před nějakou chvilkou, takže máme co dohánět. Připovezeme se na Kameňák a odtam rozjezdem skoro až ke stanovišti. Máme škodolibou radost z toho, že v polovině kopce míjíme dva poctivě šlapající týmy. :) 5. HantecNa Šárce jsou orgové a dávají nám šifru, ve které celkem bez obtíží poznáváme hantec. Tohle nikoho nezastaví. Pokračovat máme do Kohoutovic k SSŠ managementu.

Cestou k SSŠ nás partička podnapilých výrostků vyzývá k fotbalovému zápasu, takže jsme nuceni je s úsměvem ignorovat. Mládež ještě chvilku haleká, ale vzhledem k asi desetinásobné převaze intelektuálů s čelovkami máme nepatrnou silovou převahu, takže žádný konflikt nehrozí.

6. KuličkyNa stanovišti se zdravíme s Yetim, který kulantně vyjadřuje jisté pochybnosti, že se na této hře ještě shledáme. Chápeme to tak, že pokoutně bagatelizuje naše ambice, náš intelekt a především naše průběžné druhé místo. Ale vyhecovat se nenecháme, na to je příliš brzy.

Šifra s kuličkami budí rozporuplné reakce, ale nakonec se dohodneme na tom, že jediné smysluplné řešení je to gravitační a točicí, takže to Tom provede a po drobných obtížích i přečte. Netušíme sice, co je to Dub Troják, ale internet je chytřejší a nakonec i mapa dává tušit, že takový památný strom v přilehlém okolí lze nalézt.

Strom se má podle mapy nacházet při levé straně cesty, takže když ho nacházíme jen díky tomu, že se Paču nedisciplinovaně koukla na chvilku doprava, začínáme trochu pochybovat o přesnosti mapy. 7. SedmŠifra je však snadná. Víťa zavile aplikuje nápovědy z papíru, který jsme obdrželi na startu, čte sedmá písmena a jdeme dál. I pozměněná hlavička (Šifra 7. místo tradičního Šifra č. 7) na to řešení pěkně navádí. Dle bodů jsme stále druzí. Před patnácti minutami tu prošel ROFLCOPTER!.

Most přes potok na staré dálnici je logisticky trochu oříšek. Z mapy se dá jen těžko vyčíst schůdnost terénu mezi lesní cestou a dálnicí, takže se na dálnici napojujeme hned po východu z lesa a vykračujeme si hezky po ní. Je tam široký odstavný pruh a v případě nouze i dost prostoru za svodidly.

Když se blížíme k mostu, kdesi z lesa se vynoří několik postav a přebíhají směrem k nám dálnici. ROFLCOPTER! Jistě je velice potěšilo, že jsme na ně na kilometru a půl stáhli patnáct minut. Nicméně s nimi v tuto chvíli nesoupeříme. Stejně bodů jako my mají už jenom Za pět minut. A ti jsou daleko vepředu.

8. FrançaisU mostu kempují orgové s čajem, lihem a rádiem. Součástí šifry je bohužel pouze rádio. Čeština zpotvořená francouzským přízvukem je nám zpočátku španělskou vesnicí, ale nakonec naše uši uvyknou a celkem přesně identifikujeme křižovatku, na kterou bychom měli trefit. Informace o nadmořské výšce nás ovšem netěší. Navíc podle karty týmu má následovat fakt brutální stanoviště, nejtěžší v celé hře.

Vyšlápli jsme si kopec a celkem rychle v lese našli stanoviště. Dle času jsme sedmí, na body pořád druzí. 9. SoustavyŠifra vypadá tak nějak jednoznačně. Odskakuju si na chvilku do lesíka a když se vracím, tak jen můžu přizvukovat všemu, co Vítek zrovna říká. Ano, vypadá to jako převody mezi soustavami. Ano, to je osmnáctková. Ano, tohle je sedmadvacítková. To je A, správně. Jasně, protože jedničkovou soustavou napíšeš velké kulové. Nakonec se Vítek při převodech asi třikrát splete, takže můžu zazářit a opravit ho. Jinak nic. Je vyluštěno. Trochu nechápeme, k čemu jsou tady potřeba dvě nápovědy. Ale jsme rádi, že můžeme jít dál. K hraničním kamenům.

10. ZměnyPřesun si zpříjemňujeme kilometrovým zablouděním, takže na desátou šifru dorážíme velmi dobře naladěni. Je nám kosa, chce se nám spát a ta šifra vypadá hnusně. Otvírám první energiťák z Lídlu za 8,90,- (fakt byl levnější) a je mi lépe. Takže tu máme patnáct nezávislých šifer. Každá bude pravděpodobně kódovat jedno písmenko. Ale jak?

Trochu převinu v čase - nepřijdeme na to ani za hodinu a půl, ačkoli se otázkou možných rozvojů nesměle zaobíráme. Ale chybí důslednost a koncentrace. Všichni mrznou, někteří dokonce natolik, že usínají. Nakonec s těžkým srdcem otvíráme jedinou nápovědu za celou hru. Fakt, že ani po jejím otevření nám není ještě pár minut zřejmý princip, podle kterého se písmenka v rastru kreslí, nás trochu uklidňuje. Evidentně na to nemáme buňky. S Tomem se vybičujeme k mohutnému soustředění se a lámeme tajenku. Budeme sbíhat do Libušina údolí. To jsme čekali.

Protože jsme se bloudění ještě nenabažili, tak míjíme správnou odbočku do Kohoutovic a projdeme se až na okraj zahrádkářské kolonie. Na druhý pokus už je vše v pořádku a lepíme se na paty jinému, zezadu neidentifikovatelnému týmu. Tým ovšem nekouká nalevo napravo a sebevědomě míjí kapličku na druhé straně silnice. 11. StřihMy si však šifru vyzvedáváme a koukáme, že vedení se ujalo Jádro, které má navíc stejně bodů jako my. Za pět minuťáci na své kartičce píšou bodů méně. Že by ztratili?

Skládačka představuje milý nápad, avšak řadit jednotlivé odstíny šedi pod umělým osvětlením, to je za trest. Nechápeme tajenku TAM U OSETSKA. Osetská ulice v Brně není. Opravíme chybu v seřazení písmen a nové znění už nám smysl dává. TAM CO SESTKA – vracíme se k SSŠ.

Připovezeme se trolejbusem s Mupy Mup! a konsternujeme je tím, že vystupujeme o zastávku dřív, než bychom měli. 12. DvojiceStanoviště obsluhují noví orgové a dle pár posedávajících týmů se zdá, že řešení nebude otázka pár minut. Usedáme na naši šťastnou lavičku, na níž jsme bryskně vyřešili šestku, a pouštíme se do zpětného inženýrství prezentovaného textu.

Dvě písmenka dávají jedno, které je mezi nimi. Tak se čte pomocný text. Jsou v něm chyby. Asi podle nějakého klíče. A pak tajenka v podobě jednoho dlouhého slova. Nesrozumitelná po dvou slovech. Skvělé výchozí podmínky pro generování množství marných nápadů. A že jsme této příležitosti náležitě využili. Víťa prý nachází algoritmus, který funguje pouze, když člověk zná kódovaný text. To se mi úplně nelíbí. Urazí se a odjede na hodinku domů. :)

Nacházím pár ad hoc pravidel, podle kterých vychází pokračování šifrovaného textu, ale do deterministickosti to má ještě hodně daleko. Sedáme nad problém s Honzíkem a ukazuje se, že už nejsem schopen vepsat do čtverečkové sítě abecedu bez chyb. Nebo si na ni nechat dost místa. To je výkonnost!

Zaobíráme se myšlenkou asociativního pole a evidentně se přibližujeme správnému řešení. Brainstormujeme s Paču a nakonec dojdeme i k autorskému řešení – a dokonce i postupu. Píšeme si na papír zásobník prohození a text během půl hodiny dekódujeme. Je to práce mravenčí a nudná. Ale šifru samotnou hodnotím velmi pozitivně, princip je krásný.

Už nás čeká jen jediné stanoviště před cílem. Doufáme, že na tomhle stanovišti by Jádro mohlo ztratit. Pokud ne tady, tak už nikde. Do Bosonoh se do půli cesty připovezeme autobusem, potom pokračujeme cestou necestou, polem nepolem vzdušnou čarou až k šifře. Cestou dolů k poli jsme podruhé při hře běželi. A viděli parní lokomotivu!

13. KřížHle, Pralinky! A přesto že mají méně bodů než my, kolegiálně nám naznačují, že jsme krabici se šifrou přešli. Podezřívám je, že tak činí jen proto, že chtějí mít klid na luštění. Dopřáváme jim ho. V zadání cílové úlohy vidím přesmyčky. V prvních asi patnácti písmenech nacházím dromedára, orangutana a gorilu. A dál nic, takže předávám štafetu silnějšímu scrabbliči, totiž Paču, a věnuju se podivným binárním blokům 5x3. Vrací se Víťa.

Honzík s Paču přicházejí s nápadem slovního fotbalu, ale moc jim to nevychází. Otevírám další energiťák z Lídlu, poslouchám Toma, jak říká, že v každém tom segmentu třinácté šifry se dá najít graficky písmeno L, a vtom mi to docvakne. Poučuju experta na polskej kříž o tom, že právě do rastru 5x3 se dá unkátně zapsat libovolný stav mřížky, a Vítek lamentuje, že to v tom neviděl sám. Užívám si své minutky slávy.

Zatím Paču s Honzíkem pomalu opouštějí ideu slovního fotbalu a nastává hluchá chvíle nápadového vakua. Nakonec víko vývěvy nadzvedne snad Víťa, když řekne, že by se přece všude dala doplnit géčka. Jsme nadšení! Do konce zbývají ještě víc než dvě hodiny a v textu přebývají nějaká písmenka!

CílRGOLANENIVPERGLUANIVPERGOLE – to je prosím znění cílového hesla. Ano, pokud jste na hře nebyli, vězte, že tohle bylo řešením cílové šifry. A ruku na srdce, kdo byste s něčím takovým šel do cíle a propagoval to coby cílové heslo? Tak Přizdisráči ano. Hnáni vidinou úspěchu se přibližujeme cíli a vymýšlíme možné scénáře zakončení hry. Shodujeme se na hesle PERGOLA, protože v upomínáčku přece bylo „Nevěřte blbým radám.“ – a že by řetězec RGOLA nebyl v PERGOLE? No to bychom se na to podívali, milí orgové!

V cíli nás odchytává Yeti, ze zahrady vane vůně grilovaného masa a my se lišácky tážeme, co se stane, když budeme mít to heslo špatně. Prý pokud hodně špatně, tak třicet minut pauza, pokud málo špatně, tak dostaneme možnost se opravit. Ještě lišáčtěji se tážeme, jestli se od nás čeká jedno slovo nebo věta. Vyhýbavá odpověď „nějaký text“ nám dává potřebnou informaci, takže se odvažujeme vytasit se s RGOLOU, který NENIVPERGLUANIVPERGOLE.

Hurá, je to správně!

Radost nám trochu kazí Jádro, které se na trase nikde neztratilo a už před mnoha a mnoha hodinami úspěšně zakončilo hru se stejným počtem bodů jako my. Takže jsme na průběžném druhém místě! Jenže jsou tu ještě Za pět minuťáci. A prý jdou zatím bez nápovědy. Takže neumějí počítat a nálepkami matou. Padouši. K Yetimu se nesměle přišourá šnEk, že prý „něco mají, ale je to asi blbost“. Když´se dozví, že i jejich RGOLA je správným řešením, jenom nevěřícně kroutí hlavou.

šnEkovi pak dojde, že to asi vyhráli, takže spouští svou typickou lamentaci. On chudák vždycky všechno vyhraje. Nikdo mu to nezávidíme, tvrdý jest chleba vítězů. Poražení už totiž všechen měkký rozebrali a baští špekáčky.

Takže nakonec jsme třetí! Vzhledem k soutěžícím týmům jde o výborný výsledek, Přizdisráči se poprvé vyšvihli na bednu, hřáli se ve světle reflektorů, rozdali pár podpisů a tak dále. Důležité však je, že se tak stalo na dobré hře, klasické šifrovačce, která nepostrádala nápadité a dotažené šifry; tedy že jsme se tak vysoko nevyškrábali jen nějakou haluzí. A to mě osobně velice těší.

Pak jsme pokecali s Pralinkami, které tentokrát zůstaly bez medaile, ale líto nám to není, neb je důvodně podezříváme, že si to vynahradí jindy a jinde, se stříbrnou krutou Pájou a orgy, pojedli, popili, ponoukli Yetiho k vyrobení smrtelně jedovaté šifry pro příští ročník iNuly, zatleskali vítězům a odebrali se s dobrým pocitem domů trochu vyspat.

Za Přizdisráče sepsal

-- Dero