iNula 2013

Dero: Nám se tradičně na iNule daří až do stanoviště X (kde X je proměnná někde v půli trasy), kdy vedeme či jsme na naprosté špici. A potom se to zlomí a nějak kardinálně to posereme. :)

„Dana“: Jo, teď to bude úplně jinak, máme natrénováno z PoTrati ;-)

(automasáž ega v mailech před hrou)

Před letošní iNulou jsme opět anektovali Danu v uvozovkách. V minulosti se nám tenhle tah několikrát osvědčil; pokud mě paměť neklame, Přizdisráči s Danou v sestavě nikdy neskončili hůř než pátí. I díky jejímu pozorování na poslední šifře jsme zvítězili na letošní Po Trati. S pětihodinovým náskokem před druhým týmem. Celou sezónu z toho žijeme.

Pokud jde o iNulu, tu milujeme takovým zvláštně perverzním způsobem. Na iNule tradičně nacházíme moc hezké úlohy. Ovšem s výjimkou jejího čtvrtého, pro nás prvního ročníku, kdy jsme s velkou slávou dokončili na třetím místě, jsme si na nich vždy vylámali zuby. Na pátém ročníku jsme vedli až do osmého stanoviště, kde nás zastavilo zadání s hydrofobními písmenky. Místo vykoupání papíru ve Svitavě jsme ho jenom opatrně poslintali minerálkou, abychom si nezničili zadání. To by snad i dávalo smysl, kdybychom neměli to zadání ve dvou kopiích. Facepalm. Na šestém ročníku jsme vedli na šestce, pak po totálce vedení ztratili, ale hned na sedmičce ho mohli získat zpět. A přestože jsem sedmou šifru vyluštil, už jsem nedokázal přečíst graficky vyvedená písmena otočená o devadesát stupňů. Double facepalm.

Sedmý ročník jsme tedy vyhlíželi se směsicí strachu a dychtivého očekávání. Navíc se nám rozpadal tým. Tom už dlouho předem avizoval, že v termínu hry bude nejspíš v rekonvalescenci, takže raději orgům pomůže hru otestovat. Honza nám dal košem a stejně tak různá šifrovací esa, která jsem lákal na hostování. Takže jsme vyrazili v redukované sestavě já, Víťa, Paču, „Dana“. Úderná jednotka.

0. StartÚderná jednotka na start doráží tři minuty před zahájením hry v počtu dvou lidí. Víťa tradičně na iNulu doráží se zpožděním dvou až pěti stanovišť, takže nás jeho absence nepřekvapuje, a Paču nabrala zdržení kvůli havárce na trase osmičky. Pečlivý čtenář tedy jistě snadno identifikuje ty členy týmu, kteří se na start včas dostavili.

Orgové jsou očividně rádi, že nás vidí. Já jsem pro změnu rád, že vidím Toma. Náš nastrčený agent nám předává startovní obálku. Není ale čas na dlouhé vybavování, protože čas se nachýlil a Yeti zahajuje hru. Obezřetně otevíráme obálku. Omdléváme. Orgům otrnulo. Prý si máme z batůžků vytáhnout Květenu ČR a získat zápočet z botanického praktika. To bude problém. Já jsem na tom s botanikou tak, že sotva rozeznám pampelišku od topolu, a Dana se taky dvakrát netváří, že by po večerech studovala botanické atlasy.

Naštěstí je startovní úloha jednoduchá. V obálce nacházíme obrázky kytek. Na každém obrázku je písmenko a určitý počet teček. Měníme s okolními týmy obrázky. Brzy doráží Víťa. Víťa na startu iNuly! Wow! Krátce nato se připojí i Paču. Víťa si všímá, že kytky lze rozdělit do čtyř skupin podle barev. Pak už jde všechno ráz na ráz, vyskreblíme ze skupin jména kytek, najdeme obrázek dané kytky a z takto získaných čtyř písmenek získáme heslo depo.

1. GolaPo získání zápočtu dostáváme do rukou první šifru. Básničku. Ale hrozně pitomou. Navíc se nerýmuje. Hned si všímáme divných konců veršů a Paču prohlašuje, že by se slova na koncích veršů dala všechna převést na názvy stromů. Odvážná idea, leč správná. Tajenka nás posílá ke studně na Rolnické. Haha. Nejenže tam bylo stanoviště na letošní Krůtě, navíc pár metrů od ní bydlí náš nastrčený agent Tom, který na každé šifrovačce, která se byť na dva kilometry přiblíží Bohunicím, zasněně pronese něco ve smyslu „kéž by se tak šlo do Bohunic, kraje mého rodného, strdím a mlékem prosyceného …“

2. 666U studny nacházíme v abecedním pořadí kyselá kolečka, orga Ondru, šifru, Toma a týmy na špici. Víťa odbíhá nakoupit si proviant na zbytek hry. Nípeme do šifry, která vyobrazuje pětice podlouhlých pramic spojených svými konci. Občas je pramice černá, nebo na sobě aspoň má černou skvrnu. Kolem okouní autor šifry Ondra. Prý si myslí, že je to hezká šifra. Hmmm, zajímavé. Chtěli bychom dostat z každé pětice pramic grafické řešení. Posléze chceme nějak skládat trojúhelníky. Pak přijde Víťa a chce nějak skládat pětiúhelníky. Od toho je jenom krůček k tomu, abych se zeptal, kdo umí kreslit pentagram. V tu chvíli máme teoreticky vyluštěno. Prakticky se s tím ještě deset minut mordujeme, než si přečteme, že míříme na křižovatku Kejbal a Vinohradů. Vedoucí Carpe Testudo už je dávno v prachu, nicméně předbíháme JÁDRO, což se nikdy neomrzí.

3. GumaPřesun je víceméně přímý, včetně povinného krosení nebezpečné silnice mimo přechod, takže brzy držíme v ruce další zadání. Písmenka rozházená po papíru. Bílý papír! Od dob již zmíněné polévací šifry přikládáme barvě papíru značnou váhu. Ve startovní obálce nám orgové nadělili mazací pryž, též známou jako gumu se sloníkem. Neváhám a šmrdlám písmenka. Kolem nás prochází Karel z vol-a-geru a zcela nepokrytě gumuje jako o život. Kdybychom nevěděli, co se šifrou dělat, tak už déle neváháme. Karle, když si hraješ s gumou, tak diskrétněji! Víťa rutinně přečte mezitajenku a najde morse. Přesouváme se přes kopec na Vídeňskou. Ukazuju týmu, kam prťavý Dero chodil do školky, kam rozmilý klučina Dero chodil na základku a kam uhrovitý Dero chodil na gympl, ale moc je to nezajímá. Tak raději vyzvednu šifru. Vida, kroužkovací test!

4. MřížKroužkujeme správné odpovědi a dovídáme se, že principem šifry je mřížka a že se šifrou má točit. Tak točíme. Jedním způsobem. Druhým. Pátým. Osmým. Miliontým. Začíná být zima. Paču poskakuje po chodníku jako vrabčák. Brainstormujeme. Spirálovitě se vracíme k prvku, který při řešení moc nepoužíváme. Proč je střed otáčení mřížky vpravo dole? No přeci abychom mohli zkonstruovat mřížku čtyřikrát větší! Víťa píše první variantu. Druhou. Třetí. Pak si uvědomíme, že při posunu mezi kvadranty by bylo dobré zadáním otočit o devadesát stupňů. Konečně vychází MEZI PORICI… Krásná a elegantní šifra, kterou jsem docenil až po hře, kdy jsem pochopil, proč bylo správné řešení nejlogičtější.

Na přesunu potkáváme Astru X. Lucka se nás snaží demoralizovat reklamním popěvkem „sto tabletů týdně, sto tabletů týdně…“, ale protože to v jejím podání zní líp než od té zelené alzácké bestie, nepřináší její snažení kýžený efekt. Astra si na minulé šifře vzala nápovědu. Haha.

5. = 101Na pátém stanovišti zjišťujeme, že mřížka mnoha jiným týmům nečinila takové problémy jako nám a že jsme se o pár míst propadli. Zpropadeně, předběhlo nás i JÁDRO a Pralinky na nás nabraly více než hodinový náskok. Sedáme si na hřišti ve vnitroparku zaobíráme se šifrou s čísly. Brzy nadhazuju, že součty dvou prvních čísel v každém řádku je 111. Posléze upřesňujeme, že součet po sobě jdoucích dvojic čísel v prvním řádku je 111. Ještě chvilku nato si všímáme, že součet dvojic čísel v jakémkoli řádku je vždy reprezentovatelný třemi bity. Aktivní Víťa přepisuje součty, já kontroluju a kibicuju. Holky luští odzadu. Postupně čteme Špilberk, SV altán. Balíme se a předbíháme asi pět týmů.

6a. SolnogradBlíží se polovina hry a my nevedeme. To je dobrá zpráva. Popovezeme se z Mendláku na Šilingrák a potom si vyšlápneme jeden z mnoha kopců, se kterými se na trase potkáme. U Špilasu drnká Ondra na kytaru, zapisujeme se na šestém místě a bereme si plán Lužánek a blízkého okolí. Šifra je označena jako 6a. Je to divný plán. Posolený a jakoby v něčem vymáchaný. Ale taky je na něm vyznačené velké, tučné X. Protože bychom tam chtěli dostat 6b, sbíháme na Čáru a vezeme se na Antonínskou.

6b. V plamenechPo cestě vymýšlím, že na 6b dostaneme šneka. Sůl je na plánu Lužánek proto, aby šnek z plánu neutekl. Papír je dále napuštěný nějakou šnečí dobrotou, kterou šnek bude po plánu následovat až do nějakého konkrétního místa, kde se zastaví. Geniální idea, ne? Skutečnost je o něco málo prozaičtější. Dostáváme zapalovač. Pyroman Víťa po chvilce laborování zjišťuje, že papír nehoří. Navrhuju zapálit tučné X. To vzplane s takovou intenzitou, že se stojánek na papíry v podobě Paču lekne a plamen sfoukne. To se ukáže býti velmi prozřetelným aktem, neb se papírem počne vinout prskavkovitě jiskřící a syčící cestička, která skončí na plácku před Boby. Nadšeně halekáme a balíme.

Hořelo to hezky.

7. 7Na sedmém stanovišti vyzvedáváme šifru pouhou hodinu po vedoucích Pralinkách a dvacet minut po JÁDRU a ROFLJemenu. Na první pohled je jasné, že máme tu čest s tradiční šifrou pracující s číslem stanoviště. Římská pětka, Rhódský kolos, červená barva, obrázek A. M. Ampéra a další představují pojmy patřící do množin o sedmi prvcích. Chvilku googlíme a zjišťujeme, že zadaných sedm obrázků zaujímá ve svých množinách všechny pozice od jedničky do sedmičky. Zkoušíme pár neproduktivních věcí, ale nakonec celkem rychle dospějeme ke správnému způsobu řešení řazení, řešení čtení, řazení řešení i čtení řešení. Žižkova. Přesun přímý, leč furt do kopce.

8. KokokoNa osmičku přicházíme už na druhém místě. Kde se zaseklo JÁDRO a ROFLové, je nám záhadou. Pralinky tu ale byly už před hodinou a v okolí jich nevidno, takže asi půjde o nějakou průchodovku. Dostáváme burčák a slova. Dlouhá slova. Čtyřslabičná i delší. Víťa je rozepisuje na slabiky. Nejde to jednoznačně, takže v tom asi šifra nebude. Chvilku nad problémem meditujeme, ale pak si všímám opakujících se sekvencí a čtu konečná zastávka Barviče. Přesouváme se bok po boku s Astrou X, která úlohu vyřešila snad na stojáka. Lucka na nás zkouší sto tabletů, ale my jsme imunní. Furt šlapeme do kopce. Jak je sakra možné v Brně jít tři kilometry konstantně do kopce?

9. SkeletPředsunutá astří hlídka v podobě Míly s Honzou vyzvedává devátou úlohu dvacet sekund před námi a zapisují se na prvním místě! Zapisujeme se hned za nimi, ale protože nemáme na kontě žádnou nápovědu, kdežto oni se s jednou vláčí už ze čtyřky, ujímáme se na tomhle stanovišti vedení. Šifra obsahuje podivná nesmyslná slova, nějaké transformace definované obrázky a řadu písmen. Víťa dělá frekvenčku nad zadanými slovy a zjišťuje, že obsahují pouze písmena od A do T. Protože je řada písmen dlouhá jenom dvacet znaků, umíme slova mapovat na řadu písmen. Transformace pak velmi rychle interpretujeme jako hledání synonym, antonym, překlad do a z angličtiny a hantecu. Krásná šifra. Vnitrotýmový souboj v lámání řešení vyhrává těsně Víťa. Na stříbrné pozici jsem se umístil já s Paču a bronzová skončila Dana, která se zdržela tím, že si do šifry zcela nadbytečně kreslila mřížku, aby se jí nepopletly sloupce.

Astra ještě stále luští, takže se k Anthroposu přesouváme sami. Ten kopec, co jsme si vyšlápli, si teď za odměnu seběhneme až k řece. Po cestě ještě potkáváme smutný NaPALM, který hodinu hledal šifru u Boby a ztratil tak druhé místo. Šifra sice byla umístěna o padesát metrů blbě, ale stejně se divíme, že naši soupeři krabici nenašli.

10. KanálníciDesáté stanoviště. Organizátor v autě nabízí panáka rumu. Kromě pokalební Paču si všichni malého, půldecánkového panáčka dáme. Víťa nato odběhne do kanálu, Dana ho následuje. Po nějaké době se vrátí s kousky zadání, které se vydáme luštit k osvětlenému muzeu. Zadáním jsou kratší i delší pásky s divnými znaky, které vzdáleně připomínají písmena. To ignorujeme. Víťa skládá pásky stejnými znaky na sebe a výsledkem je ohrádka s grafickými čísly 367 v negativním prostoru. 367. To zní jako… ne, to by si nedovolili. Ale co kdyby? Že by kótička? Že by naše oblíbená Myslivna? A taky že jo. Kóta kousek od Myslivny. Tři čtvrtiny týmu okamžitě propadají trudomyslnosti a já jsem nasranej. Zazní bláznivé nápady, že bychom se mohli rozjezdem svézt na Hlavák a odtam na Myslivnu. Autokraticky to zavrhuju a slibuju spoluhráčům, že na kótu půjdeme oklikou, která není tak strmá jako cesta, kterou dobře znají z mnoha dřívějších her. A šlo se.

Zadání v kanálu.

Cesta sice není tak strmá, zato je dost táhlá. Autobus jsme i přesto porazili o dvacet minut. Dohledávka kóty není z našeho směru příliš jednoduchá, protože musíme vyšplhat na vrchol kopce, nenajít šifru, panikařit, nastartovat GPSku v tabletu, počkat na načtení online turistické mapy, oddechnout si, že jsme o sto metrů blbě, popojít sto metrů z kopce a dvacet do kopce a až potom úspěšně najít šifru.

11. eňeňou!Jsem příjemně překvapen, že Víťa za á nespí a za bé sprostě nenadává na právě zdolaný kopec. Dokonce si vyžádá šifru. Zastupuje v manuální práci indisponovaného bratra Toma. Nevycházím z úžasu. Když se trochu vzpamatuju, pustím se do žvoulení. Totiž do odhalování pravidel vymyšleného jazyka, jehož slovník jsme dostali do rukou. Je to zábavná, týmová šifra. Ke konci dokonce zjišťujeme, co znamená legendární eňeňou! Vychází nám „ulička za transformátorem“. Pak si všimneme velkého písmene a čárky v zadání a upřesňujeme motlo, totiž řešení na „Ulička, za transformátorem“. V Kohoutovicích opravdu ulice Ulička je. Navíc tam bydlí Víťův kamarád. Jdeme.

Cesta z kopce dolů je krátká, přímá a strmá. Krapítek otrávení pak šlapeme zase nahoru do Kohoutovic hledat tu správnou uličku Uličku. Ulička Ulička je ve skutečnosti regulérní velká ulice, takže najít tam trafo chvilku trvá. Ale už třímáme v rukách dvanácté zadání, píšeme se na prvním místě, delší dobu jsme neviděli ani neslyšeli žádného soupeře. Jde to dobře. Tak to nepodělat.

12. Pták a klínMáme v rukou čtyři krát čtyři obrázky v tabulce a pod nimi nějaké dvojice slov. Pojmenováváme obrázky a všímáme si, že všechny jsou jednoslabičné. Máme cent, strom, žok, lán a další. Dana si všímá, že slova pod tabulkou vždy začínají a končí stejným písmenkem, jako některé ze slov v tabulce. Například cit-sympozium se dá převést na cent-strom, to je jasné. Pak si všímáme, že tyto dvojice obrázků v tabulce vždy leží na jedné přímce. Zajímavé! Že by grafika?

Tým diktuje a já kreslím lomenou čáru. Vychází dokonalé nesmysly. Přichází tým. Moment, cože? Kdo to je? Ty neznáme, a to známe ze šifrovací komunity leckoho! To budou beztak nějací loseři se sedmi totálkama. Pro klid duše se jdu podívat na jejich nálepku na stanoviště a čtu „Proletíme se mapou – 0 nápověd, 0 záchran“. WHAT – THE – FUCK?! Tímto se danému týmu omlouvám. Jste dobří!

Vracím se s touto ponurou zprávou ke svejm. Naštěstí to spoluhráče nakopne a postupně se rozhodnou, že by strašně rádi v šifře našli morseovku. Potom už jenom chvilku trvalo, než si Víťa uvědomil, že by to možná šlo zlomit přes délku slabik, a jde se. Do Zátmí. Tam jsme loni na TMOU málem nevyluštili MHDčkovou šifru.

13. ŠílenostTentokrát tam nacházíme zadání šifry, ze které nám má vyjít cílové heslo, a dále regulérní třinácté stanoviště, totiž zprávu zapsanou mnoha různými šifrovacími principy. Jsou čtyři hodiny ráno. Jsme tu první, ale víme, že nám zbytek pole dýchá na záda. Dekódujeme třináctku a vychází nám milý text, který toho více neříká než říká. Jedinou hodnotnou informaci, kterou si ze zprávy odneseme, je to, že budeme s jejími písmeny ještě pracovat. A že jsme pracovali!

Holky ve volné chvíli louskly cílovou šifru, ale klukům se nevedlo. Zdraví nás organizátor Ondra a ptá se, jestli nás nebude znervózňovat, když bude okounět a pozorovat nás u řešení. Necháme ho okounět, ale ani s Ondrou v zádech se nám nevede o moc lépe. Písmenka mezitajenky jsou převážně sdružena do dvojic. Jenom čtyři písmenka stojí osamoceně. Je to matoucí. Text je dlouhý 98 znaků. To je skoro hezké číslo, ale právě tak to může být náhoda. Uplyne hodina, ve které se šifrou nehneme ani o píď, a přichází tým. Tajíme dech, ale je to jenom Astra X, toho času obtěžkána už dvěma nápovědami. Jak rádi vidíme právě je!

Uplyne další hodina a šifra stále odolává. Je vážně velká zima a začíná foukat. Zaznívají hlasy, že bychom neměli frajeřit a měli bychom trhnout nápovědu. Nechce se mi. Do konce hry zbývá šest hodin. Pokud netrhneme a vyluštíme, určitě se umístíme dost dobře. Navrhuju přesun proti trudomyslnosti někam do závětří. Po cestě ze stanoviště potkáváme Proletíme se mapou. A sakra. Sedáme v Kohoutovicích na zastávce MHD, která poskytuje jenom minimální závětří, zato pohodlná sedátka. Tým usíná. Dana dokonce ve stoje. To je špatné. Burcuju ostatní k jednomu poslednímu vzepětí, pak jsem připraven odkývat nápovědu, ačkoli týmu to nepřiznávám.

Padají nápady, které už zazněly. Dana si povzdechne, že by bylo hezké, kdyby šlo každému z šifrovacích principů v šifře použitých logicky přiřadit nějakou konkrétní číslici. Dodávám jí morálky tím, že ji nejdřív za nápad pochválím, než ho něžně vyvrátím. Jasně, třeba braille by mohl být šestka a polák devítka, trojkovka by byla logicky trojka, ale… moment… to je zajímavé. Směry jsou čtyři. V hláskových slovech se berou první písmena. Binárka je dvojka. Morse je ale taky dvojka. Ach jo. Ale Binárka může být pětka podle počtu použitelných bitů. Semafor je jasná osmička. A segmentový displej sedmička. To půjde!! Finišmenka Dana zase jednou Přizdisráčům zachránila pódium.

14. CílKdyž začne vycházet smysluplný text, jsem nadšený. A jsem pyšný na náš tým. Honem na Mladou horu! Po cestě nám volají orgové, kteří kvůli tomu, že jsme se vzdálili ze třináctky, nevědí, kde jsme. Ujišťuju je, že máme vyluštěno a míříme do cíle. Je sedm hodin ráno a v cíli podle všeho ještě nikdo není. Pokud nás Proletáři nepředběhnou, tak to vyhrajeme! S Paču nasazujeme ostřejší tempo a metr za metrem se blížíme do zahradní oblasti. Cedule iNula, projít bránou, píšeme příchod, Paču říká cílové heslo, je to správně, zapsat se na ceduli a – konec! Došli jsme iNulu!

Máme skoro všechny bonusy, takže napjatě čekáme jenom pár minut, zda se nepřiřítí Proletáři se všemi bonusy. A pak je to doma, už nás nikdo předběhnout nemůže! Končíme hru v 7.15 bez využití nápověd i řešení. Slavíme, cpeme se špekáčky, chválíme orgům hru, obdivujeme fukar dodávající kyslík ohništi, fotíme se a culíme jako cvoci.

Futrujeme se špekáčky. Zleva Víťa, „Dana“, Paču a Dero.

Nakonec do cíle dorazily čtyři týmy bez záchrany, lišící se jen počtem použitých nápověd. Druzí Dopijem a pudem… použili tři, ROFLJemen čtyři a Carpe Testudo šest. Zmínit bych chtěl i zajímavý výkon Spícího Vol-a-geru, který sice vybral dvě záchrany, ale nepochopitelně na spíše průchozích šifrách 5 a 6. Zbytek hry včetně zákysových stanovišť doslova proletěl s jedinou nápovědou na dvanáctce a do cíle dorazil hodinu a půl po nás jako druhý. Těm kdyby to sedlo ze začátku hry lépe, tak se zřejmě přetahujeme o umístění právě s nimi.

Letošní iNula nás opravdu bavila. Hezká městská trasa, úlohy, mezi nimiž je zbytečné hledat plevy, správná dramaturgie, kdy v závěru přituhuje, napětí, promíchání výsledkové listiny, kdy se dobře umístily i méně známé týmy na úkor některých rutinérů. Letos mě žádná jiná hra nebavila tolik jako iNula. A nakolik to je ovlivněno tím, že jsme vyhráli? Asi hodně, co si budeme povídat.

Děkujeme, orgové. Za rok zkusíme obhájit!

Za Přizdisráče zase jednou sepsal

-- Dero [?]