Vyšehrátky aneb Křížem Krážem Vyšehradem

Tadá! Historická událost. Tohle je první reportáž v budoucnu slavného šifrovacího týmu s názvem 37,5 %. Zajímá vás, kdo jsme a kam směřujeme? Nevadí, stejně vám to povím. A vezmu to od lesa.

V zimě roku 2011 se konalo milé posezení na oslavu úspěšně zdolané hry v Sendvič. Sešli se především matadoři šifrovacích her chtiví trochu zdrbnout své přátele z orgovských řad, vzájemně se ujišťující, že právě šifry nevyluštěné jejich týmem patří mezi ty nejtěžší a podobně. A taky tam pozvali mě. Mezi sebe. Velikány.

Jak večer plynul, hospody zavíraly a velikáni ztráceli ostražitost, povedlo se mi je infikovat myšlenkou, že by bylo zajímavé složit tým. Kvalitní tým. Tým na hru, která se měla konat za několik měsíců na hodně vzdáleném místě. A protože jsem měl silného spojence, jejíž totožnost jsem slíbil nevyzradit, velikáni nakonec kývli. A tak se zrodil tým, v němž jsem s herním indexem 41 benjamínkem. :)

Yeti, Pája a Síba pak na tu hru opravdu vyrazili a vyhráli ji. Já jsem srabsky zůstal doma, abych jim nemusel běhat na kóty pro šifry, ale to je jiný příběh. Tenhle příběh bude o druhé prestižní šifrovačce, které se 37,5 % zúčastnili - o Křížem krážem Vyšehradem.

Protože organizátoři Dark City práskli do bot, uvolnil se zcela nečekaně jeden luxusní zářijový víkend, který by bylo škoda nevyužít šifrovačkou. V Praze se konaly hned dvě. Janebův tajný závod, vůči kterému mám značnou řadu blíže nespecifikovaných a neopodstatněných předsudků, a akce nazvaná Křížem krážem Vyšehradem, která alespoň zněla zábavně.

Posuďte sami: " V rámci divadelního (neděste a čtěte dál) festivalu zaměřeného na rodiče a děti (ne nezbláznili jsme se, ještě chvilku vydržte), připravujeme jednoduchou hru pro dospělé [...]" To je něco pro nás, zaradovali jsme se! Yetiho potěšil zejména krásný web hry spočívající v exportu dat z Google Docs, Páju uchvátila vidina šifrovačky absolvované bez batohu, jenom s kabelkou, a já kdykoli rád vyrazím na šifrovačku, kde nebudu muset krosit vlhké latifundie.

Skutečně přijeli. Jdeme k Mrtvýmu ptákovi na oběd a pak pěšmo klikatou cestou (protože naše cesta nebude přímá) na Vyšehrad. Srdnatě likvidujeme chemicky aktivní materiál, který Pája z Moravy přivezla, takže na start dorážíme dobře naladěni a připraveni na cokoli. A dokonce i včas.

Chvilku nám trvá, než dokážeme koupit lístky, neb taková věc přeci jen vyžaduje nějaké soft-skills, o kterých tři třetiny z nás četly nanejvýš tak v knize a možná jedna třetina se někdy v životě odvážila něco z toho v praxi použít, leč neúspěšně. Ale pak se zadaří a Olajda Semi nám u registračního stolku může vysvětlit, co všechno nás čeká a nemine.

Osm stanovišť, sedm šifer pro experty, osm šifer pro rodinu. O pořadí rozhoduje počet vyluštěných expertních šifer, potom čas luštění. To je dost jasné, a protože za chvilku hra začne, sháníme se po nějakých faktických informacích. Jako například kde ta stanoviště vlastně jsou, protože Vyšehrad známe asi jako boty člověka, kterého jsme nikdy nepotkali.

Mezitím poočku pozorujeme areál Vyšehrátek přiléhající ke Starému Purkrabství. Mají to tady pěkné, spousta atrakcí pro děti, divadlo, pohádky, soutěže. Hele, tohle bude stanoviště. Stanoviště Divadlo je registraci nejblíž, ale hra ještě nezačala, takže jenom okouníme kolem a opisujeme kód stanoviště. Pak se rozvážným krokem rozejdeme na sběr šifer.

Já vyfasuju za úkol vyzvednout dvě šifry poblíž Letní scény. Je to dost daleko, asi sedmdesát metrů, tak přidávám do kroku. Roztomilá šifrovačka. Vybírám šifry, vracím se a nacházím Páju na lavičce, kterak si čte básničku. Z básničky se později vyklube šifra, ale v tu chvíli její sobotní kousek poezie zabavuji a nutím jí své šifry.

A jak vehementně nutím, tak si i všimnu, že jedna je zcela vyluštitelná. Přiřazovat k sobě pohádkové parťáky podle obrázků? Ale ano, jak je libo! Macha 3 i Šebestovou vyškrtáváme mezi prvními, pak další a další, až nám zbude Malá čarodějnice. Já tedy nevím, že se ten večerníček jmenuje Malá čarodějnice, za což si od Páji vysloužím Pohled, na druhou stranu aspoň umím použít internet v mobilu a vygůglit, že jejím parťákem byl havran Abraxas. Hotovo.

Co teď? Vrací se Yeti. Nese křížovku. Taky prudce luštitelnou. Známé řady známe. Tedy někteří některé. Třeba Yeti nezná planety. A orgové taky ne, když si myslí, že Pluto je planeta. :) Já s Pájou neznáme prsty. Chvilku si před sebou vzájemně správná řešení tajíme, abychom si udělali hru napínavější, pak Pája vyskreblí tajenku a je po zábavě. Vytrejdujeme planety za prsty a jdeme hledat obří muchomůrku.

O té se totiž mluví v básničce. Mimo jiných věcí, které evidentně jsou poblíž. Tak třeba baziliku svatých Petra a Pavla máme za zády. Nápis Pax vobis se nad branou hřbitova samozřejmě skví taktéž, druhou bránu se dvěma klíči nemusíme hledat dlouho a za ní? Muchomůrka. Obrovská a sádrová. My ale hledáme blízkou lampu, v jejíchž kořenech by se heslo skrývati mělo.

Pobíháme tam deset minut, než si důkladně ověříme, že na žádné z lamp v okruhu třiceti metrů žádné heslo nalepené není. I pokrčíme rameny a vydáme se zmateni a překvapeni zpět za Yetim. Ten se už na naší lušticí lavičce notně nudí. Lehkou semaforovou šifru vyluštil během minutky a teď je přikován k našim batohu a kabelce.

Nevím odkud a kdo, ale brzy někdo přinese další šifru. Asi jsem to byl já. Na šifře jsou obrázky z nějaké deskové hry, na obrázcích čísla. Když se převedou čísla na písena, dávaly některé obrázky mezitajenku „Tak tudy ne.“, jiné potom, z jedné až tří stran orámované, při čtení coby polský kříž heslo „zpráva“. A to je teda matoucí.

Pája má jasno, heslo „zpráva“ je finálním krokem. Já s ní ani za mák nemůžu souhlasit, ale nedokážu přijít s lepším nápadem. Nebo ne, lepších nápadů vymyslím hromadu, ale ani jeden nedokáže ze šifry vytlouct lepší heslo. S Yetim si říkáme, že slovo „zpráva“ se dá taky číst jako „zprava“, že ano. No prostě se touto šifrou dokážeme zabavit.

Ale zpět do reality. Yeti projde naši muchomůrkovou trasu a samozřejmě heslo na lampě najde. Vysmívá se nám ještě několik hodin, než org Luděk přizná, že papírek na lampu přilípl až později odpoledne. Vyzvedneme si šifru u kostela stětí sv. Jana Křtitele.

Jasná morseovka. Nebešťané, pozemšťané a pekelníci ve skupinách po dvou až po čtyř. Co jiného by to mohlo být, že? Ale podle jakého principu? Trvá to asi pět minut, než poupravím náš nápad na lépe sedícího brailla, který už řešení rád vydá. Vida, šifrovitá šifra a docela pěkná!

Poslední stanoviště najdeme tak, že se hlasitě bavíme o hřišti, které nemůžeme najít, načež nás zaslechne dobrá mužská duše před námi, a ukáže na rozlehlé hřiště schovávající se za pár keříky deset metrů po našich pravých rukou. Šifra tam je taky, takže se do toho směle pusťme!

Spousta písmenek, neproporcionální font, text hovořící o Caesarově šifře, některá písmenka posunutá o určitý počet znaků. Zajímavé, tady na první pohled nevidno nějakého řešení. Tak co si označit písmena, která jsou posunutá? Yeti to začne dělat, ale asi vypadám příliš netrpělivě, protože ta pocta kroužkovat posunutá písmenka připadně nakonec mně.

A leze z toho nějaká grafika. Ale ani když dokroužkuju, není jasně patrné, co je to za graficky vykreslená písmena. Dokonce ani Pája to nevyskreblí. Krize! Tak jo, tak si teda označíme písmenka posunutá o stejnou konstantu. Žádám si pastelek a už barvím. První písmeno vychází krásné S, zbytek si dokreslíme jen tak pro formu, protože se znalostí S už Pája heslo vyvěštit dokáže. :)

Tak, to bychom měli všechny expertní šifry. Ještě na orgyni vydyndáme informaci o poloze posledního stanoviště bez šifry, zapíšeme si ho a jdeme odevzdat kartu týmu. Inu, diví se, co že tak brzy? Ale trváme si na svém, že opravdu chceme odevzdat. Teda Pája na tom trvá. Já brblám, protože se mi pořád nelíbí heslo „zpráva“ z polské šifry.

Ale je odevzdáno a my se taky můžeme odevzdat bezuzdé zábavě. Jdeme luštit šifry určené rodinám s dětmi! Vydalo by to na samostatnou reportáž, protože jsme na nich strávili mnohem více času než luštěním expertní kategorie, ale tu radost případně přenechám některému ze svých kolegů.

Zmíním jen pár nejdůležitějších postřehů: herci improvizovaného divadla jsou fajn lidi a my jsme po zhlédnutí sedmi jejich představení jejich v(d)ěčnými diváky. Chlapík na stanovišti Muzikant na tu kytaru fakt válí. Když při luštění tajenky na pantomimě máte ZENA PREMYS... a děti školního věku za vámi prohlásí „To bude asi ŽENA PŘEMÝŠLÍ“, nejde se ubránit smíchu. Žonglérka TeTy je sympaťačka a o filmové šifře nesmím nic říct, protože jsem prohrál sázku. ;)

Odměnou za naše úsilí při luštění nám byla exkurse vyšehradskými kasematy spojená s návštěvou sálu Gorlice, kde nám požehnal sám Karel IV. a kde jsme si vyzvedli každý cihlu zlata z truhly plné pokladů. Zakončení bylo příjemně atmosferické, rozhodně výrazně pozvedlo už tak vydařené odpoledne se šiframi. Díky za něj!

Večer jsme se pak už jenom krátce poveselili, vzdali několikanásobný hold názvu našeho týmu, vymysleli početné týmové strategie pro akce příští, pomluvili vás všechny, kteří jste nás na Vyšehrad nepřišli vyzvat na souboj, brzy to zabalili a jeli každý domů užít si zaslouženého vítězného spánku.

Tentokrát opět se Síbou v sestavě a nově i s Krutým Riccem se těšíme na další akci, kterou je říjnová pražská Paralaxa. Přijďte nám to natřít, másla! ;)

Za 37,5 % poprvé sepsal

-- Dero [?]

Naše současná voltáž: 100 % (2 hry, 2 vítězství)