Pár slov o krůtě 2010

Krutá (Zá)krůta možná není nejprestižnější šifrovačkou roku, ale pro mě osobně je rozhodně šifrovačkou nejzábavnější a nejpohodovější. Proto jsme na ni letos vyrazili už potřetí. Už v průběhu registrace jsme krutým orgům posílali chvástavé a výhružné vzkazy s nadějí, že jejich krutá srdce pookřejí a nápovědou nám ku zdárnému dokončení hry pomohou. Nepookřála.

Opět jsme se nesešli v nejsilnějším složení. Víťa dal přednost Metallice před potenciálním útokem na stupně vítězů, takže jeho místo zaujala Paču. Nutno podotknout, že se ctí. Šéfkuchař Tom upekl výtečné muffiny, kterými jsme plánovali vésti poslední, totiž frontální útok na kruté orgy. Ani z lavoru vděku však dobrá rada neukápla. Jsou to profíci!

Ejhle, první šifra jakási hudební. Nožičky nahoru, nožičky dolů, hudební nauka dostává solidně na prdel, protože kdo kdy viděl šest linek notové osnovy? Tom si správně všímá, že tím pádem se nota vyskytuje vždy na jedné ze třinácti pozic. Vzato kolem a kolem, těch 26 možných písmen z toho kouká jako nohy ze seníku, takže raději čteme tajenku a mizíme k ZŠ na Úvoze.

Tam poulíme oči na pentris. Vedeme nikterak plodnou diskusi na téma význam čísel u jednotlivých levelů, a tak raději brute force skládáme čtvrtý level a čteme začátek tajenky. Povzbuzeni prvotním úspěchem se potom hodinu babráme se zbylými třemi levely, až jsme nakonec přesvědčeni, že z písmenek na kostkách nemůže vyjít nic jiného, než západní vyhlídka u hvězdárny na Kraváku.

Naštěstí tomu je tak, takže si bereme zadání s raketou, usmíváme se pod fousy (Paču promine), převádíme tvary pavilonů na písmenka a volně pokračujeme o pár set metrů dál na Lerchovu, kde na nás ze zadání kouká puzzle. Chápeme, že si jedno zadání máme nechat v celku, takže Tom stříhá, Honzík řeže, Paču natáčí, já lepím a za patnáct minut máme jedno puzzle slepené.

A přijde první typická přizdisráčovina. Nahlas opakuji, že ty tečky a čárky, které krůty střílí, jsou zajímavé a zřejmě nebudou náhoda. Jenže kde v tomhle najít morseovku, když nerozstříhané zadání jasně nese informaci o souřadnicích, že? No ano, jenže to by člověk nesměl být tupan a musel by si uvědomit, že tu stejnou informaci nese i složené puzzle. A kteroužeto informaci složené puzzle nese už mnohem hůře? Ano, informaci o zubech a zářezech. Paču na to přijde přesně ve chvíli, když čekáme na první help. Doběhlas nás poprvé, krůto!

Spěcháme do parku na Hroznovou v naději, že si tam spravíme chuť a doženeme zbytečnou ztrátu. Chyba lávky. Čárový kód vypadá zprvu velmi zajímavě a prudce řešitelně, páč jsou tam naše milovaná čísla. Postupem času však propadáme letargii. Jen maličko nás uklidňuje, že kolem vidíme týmy zvučných jmen, které očividně také čekají na nápovědu. Ta přichází a my čteme: „Hledejte bílá místa na mapě.“ Ano, různé šířky čar nám už evokovaly ulice, ale jak proboha by něco takového...

Po sérii neúspěšných pokusů se od nápadu odpoutáváme, až nakonec někdo - snad Honzík, ale v tom šoku, který následoval, jsem to bohužel zapomněl - ukáže na mapu do místa, kde je bílé logo Brna s oněmi čtyřmi různě tlustými čarami. Čtení tajenky je otázkou pěti minut.

Využití loga v šifře geniální, ale pár věcí se mi na zadání nelíbí. Předně – součet horní i spodní řady čísel je 71, což je náhoda, kterou je člověk jen velmi neochotný považovat za náhodu. Středně – v případě nulového posunu by bylo dobré nad i pod čáru přidat nulu jako průběžný hint, že nejde o oddělovač slov. A zadně – že zde byla považována abeceda za těleso (chápejte 2 mínus 3 = 25) mi připadá krajně sadistické. Nejtenčí čára klidně mohla nést informaci o tom, že pokud by snad byla písmenem, byla by písmenem „B“. A pak otázka „Proč zrovna B?“ vede k fantastickému AHA efektu.

Tož si trošku zanadáváme a scházíme k řece pro další zadání. Výsledky jakýchsi střetnutí s doprovodným textem, ve kterém se nápadně často vyskytuje sekvence písmen „si“, nás nemůže překvapit. Tom brzy přichází s myšlenkou goniometrických funkcí, takže po patnácti minutách pokračujeme k ruinám vyhlídky na zelené turistické. Provedení stupňové šifry považuji pro změnu za výtečné. Poslední větu člověk ovšem plně docení, až když princip zná. :)

Ruiny vyhlídky trochu hledáme, u spadnutého stromu jsme si jich nevšimli, ale nakonec se zadaří a my sbíháme luštit k řece. Karimatku si rozkládáme na silnici, abychom byli průběžně ohrožováni projíždějícími cyklisty a ponouknuti tak k vyšší šifrovací rychlosti. Kousek od nás luští JADERNÝ ODPAD, se kterým se celou trasu vzájemně předbíháme. Ale jsme v klidu, beztak víme, že jsou tak vepředu jen proto, že mají konexe na orgy. ;)

Provádíme analýzu písmenkové šifry a přichází druhá přizdisráčovina. Dvakrát nahlas opakuji „Hmm, 31 x 12 písmen. To asi nic neznamená.“ Celý tým se dvakrát mohutně zamyslí a tenhle fatálně mylný výrok mi odsouhlasí. A tak se bavíme hledáním slov v osmisměrce. Nacházíme slova jako pieta, jupiter, okno, léto, podzim, emanuel, salonek a další. Pravda, některá z nich mají poházená písmenka, ale to nás přece nezastaví!

Když se Honzík nahlas zamyslí, k čemu že bude asi ten diář, tak do nás uhodí blesk. Luštíme jako draci, vypisujeme jména a přijdavší nápověda nás navede na správnou cestu. Takže jdeme k Myslivně a ten šílený krpál považujeme za zasloužený trest naší ignorance.

Garáž chvilku hledáme, přeci jen bychom čekali něco méně rozpadlého a více na očích. Ale nešť, jde se porcovat krůta. Binárku v tom vidíme hned, ale máme zato, že každý ze znaků nese nějakou hodnotu. Trochu nás mrzí, že v tomto geniálně vymyšleném systému nevíme, jak bychom četli tajenku. Tož to zkoušíme jinak. Všímáme si, že krůta v sobě má vepsanou dvojku, osmičku a snad i jedničku. Padne nápad, že ta písmenka jsou kanály, kterými tečou hodnoty, které se mezi sebou mohou ve finální fázi i sčítat.

A protože si myslím, že známe hodnotu krůty (128, cha cha!), tak překresluji, čárečkuji, hodnoty opisuji a celé to trvá strašně dlouho a je to náchylné na chyby. Princip je však tak hezký, že vytrváme a počítáme výsledek posledního řádku. Už v průběhu nám je jasné, že jsme se z nějakého důvodu o řád sekli, takže před čtením tajenky ještě vynásobíme dvěma. Máme tajenku a máme krásný obrázek. A při odchodu nás napadá, že žádná jednička neexistuje a že dvě na osmou je 256. Kruh se uzavírá. Tentokrát jsme tě přetlačili, milá krůto!

Na další stanoviště se připovezeme autobusem, který jezdí asi šestkrát denně, a trochu se obáváme, že tím se kbelík našeho štěstí definitivně vyprázdnil. A to byste neřekli, jakou jsme měli pravdu! Je před sedmou večerní, když vyzvedáváme předposlední šifru nevědouce, že už do konce hry vyluštíme jen zákysovou smsku.

Přizdisráčovina číslo tři. Po vyzvednutí šifry se ptám, co to sakra je kusá kolej. Půlka týmu strašně diví, že něco takového můžu nevědět, takže zřejmě příliš neřeší další možné konotace mé otázky „Takže je to vlastně slepá kolej?“ Ne že by nám to pomohlo.

Po nápovědě s braillem pracujeme, ale semafory pro šalinu bychom z toho nevykoukali ani po mnoha dalších hodinách. Zde jste nás totálně ztratili, kruťáci. Šifru jsem nebyl schopen vyluštit ani doma se znalostí principu řešení, takže evidentně mi chybí nějaký speciální druh mozkových buněk, kterým jiní lidé běžně disponují. :) (update 21. 6., 19:45 - Dero konečně pochopil princip šifry ;) Karlovaračka Paču se rozčiluje, že u nich žádný tramvaje, natož šaliny nemají.

Dead SMSku luštíme taky poměrně ležérně, takže na poslední šifru nám po odečtení času potřebného na přesun a na bloudění zbývá při nejlepší vůli asi půl hodina. Světlo samozřejmě nemáme, touhle dobou jsme už dávno měli s orgy v cíli vítat po nás přicházející Pralinky a Plyšový radiátor. Všímáme si, jak se „T“ hezky vine dosazenými slovy. A klikyhák čteme jako „B“. A to je finálny klinec do našej rakvy. Ještě rozvineme několik bizarních teorií, Tom vytvoří překrásnou krůtu ze tří materiálů a jdeme do jediného možného cíle v nejbližším okolí, totiž restaurace Big Ben, vysvětlit orgům, čím vším nám překazili naše vítězné plány.

Tož kruťáci, děkujeme za parádní hru! A příští rok už to fakt vyhrajeme. :)

Resumé:

+ Zábava v průběhu hry (Krůta = hravost = neměnit!)
+ Převážně nápadité šifry
+ Méně chození, více luštění

- Devátá šifra, příliš hárdkór
- Nedošli jsme! :)

Za Přizdisráče sepsal
-- Dero