- Lendl porazil Federera? To bych teda chtěl vidět.

(Šifra Tenisová, Per Partes)

Per Partes 1

Znáte Yetiho? Velký fanoušek a pravidelný účastník šifrovacích her, odolný jedinec, vůči němuž je polární liška zimomřivým chcípáčkem, člověk, před kterého když položíte deset drobných objektů, poskládá vám je mimoděčně do pyramidky o základně čtyři, a kromě toho všeho za poslední půlrok také nova na nebi autorů šifrovacích her. Poslední iNula se velmi vydařila zejména díky Yetimu, a protože zbyly nějaké finance i nápady, zrodila se večerní nelineární neoluddistická hra Per Partes.

Dlouho to vypadalo, že se Přizdisráči na hru nesejdou. Já měl trávit víkend v Praze, Honza odpočívat s novýma očima, Víťa nejevil zvýšený zájem a Paču plánovala tvrdit játra v Olomouci. Tom už už skládal svůj vlastní tým, když jsem si uvědomil, že kvůli daňovému přiznání stejně do Brna musím. A bylo rozhodnuto. Jako poslední, čtyřicátý tým nás registruji a sonduji, kde vezmeme zbylé dva členy.

Štěstí se na nás usměje; Honzík se tváří, že by se do soboty dokázal dát dokupy, a po diskusi s Richardem z Borců v uvozovkách vyplyne, že nám rádi půjčí spoluhráčku Danu. Takže je vyřešeno a navíc máme celkem zkušený tým. Bezva!

Nechápu, co nás to popadlo. Vyrazit na hru, kde se budeme muset dělit, kde se běhá a je zakázáno komunikovat mobily, když jsme týmem, který ze zásady pouze chodí a úspěšně se ztrácí, i když je pospolu. Ale už je sobota odpoledne, na poslední chvíli doráží Dana, vyměníme si pár ahoj a jdeme se zaposlouchat do startovní šifry.

RemixZapisujeme písmena čtená třemi různými hlasy a po druhém opakování se vzdálíme vyškrtat je v mřížce. Tom vytahuje zvýrazňovače, každý se jednoho chopíme, zatímco Honza čte písmena spolu s jednotlivýmim hlasy („ženská“, „teplouš“, „studeňouš“ – kolemjdoucí se překvapeně ohlížejí).

Dana brzy nachází tajenku psanou po sloupcích, takže profesionálně posíláme Honzu na úplně opačnou stranu, než by měl běžet. Tom se snaží zarputile najít v dalších dvou hlasech brailla, což se mu po upřesnění daří. Vysíláme tedy Danu a Tom se vydává hledat Honzu, potažmo první šifru. Mně za úkol zbude vyluštit ten zbytek.

Astronomická + DvojiceZachmuřeně pozoruju oblohu, která se zachmuřeně dívá zpátky, přicházejí na mě pochmurné myšlenky, fouká ledový vítr, stojím nad šifrou jako tvrdé Y a nevyluštím nic. Musejí se vrátit Dana a Tom, aby z toho něco vykoukali, já mezitím luštím Astronomickou a neúspěšně vyzkouším dvě verze semaforu, Honza vyluští Dvojice, a tak jsem odběhnut na Vrbí k velkému potrubí pro další šifru.

Domlouváme sraz blíže směru mého postupu a já si vesele klusám něco víc než kiláček tam, něco míň než kiláček zpátky a přemýšlím, jak nejlépe pojmout reportáž ze hry, kde člověk podstatný díl času stráví o samotě se svými myšlenkami, bez kontaktu se zbytkem týmu, o některých šifrách ani nemluvě. Rozhodl jsem se, že se s vámi v takových případech o ty myšlenky podělím.

Všichni běhají, to asi taky poběžím. To je fakt humusnej pohyb. Mřížka byla snadná, proč jsem nic nevyluštil? Jasně, Přizdisráči jen neradi ze startu odcházejí v první vlně, ale čeho je moc, toho je příliš. Ještě že Dana naše rozšafné starty nerespektuje. Hele, tady je fakt dost hospod, dobrý! Velkej huňatej pes. Takovýho měla naše sousedka, když jsem ještě bydlel na Pekařské. Tyjo, mám čelovku?

Přináším na základu část Puzzle a Tenisu a koukám, že Dana s Honzou si pořád lámou hlavu s Astronomickou. Dana mimoděk zmiňuje, že při cestě pro postartovní šifru si uvědomila, že ji bolí nohy. Zajímavým důsledkem toho je, že celý zbytek hry už oběhali jenom tři hráči. :)

Na druhém břehu řeky nesměle přešlapuje Tomík. Vesele mu mávám, ale zdá se, že chce komunikovat. Z plných plic na sebe hulákáme přes řeku a produkujeme kvalitní situační humor, viz tento útržek naší komunikace:

T: Já to nemůžu najít!
D: Cožé?
T: Že to nemůůůžu najííít!
D: Má to být u mostu!
T: Most je támhle!
D: Cožé?
T: Že most je támhle!!
D: No tak tam bude i šifra!
T: Cožé?
D: Šifra bude u mostu!
T: U mostu? Aha, to jste mi neřekli!

S úsměvem na tváři se vracím k astronomickému křídlu zrovna ve chvíli, kdy Honza nesměle prosazuje, že sluníčko vpravo určitě není náhodou. Já o tom nahlas pochybuju a jako vždy, když o něčem nahlas pochybuju, nemám pravdu. Naštěstí se to potvrdí až v cíli, takže unikám okamžité potupě. Každopádně šifra kombinací správného postupu a trochy skreblení padne a Honzík odbíhá na Valchařskou pro další zadání.

TvaryTom se vrací a se slovy „bylo to u mostu“ mi podává šifru. Koukáme na tvary a je nám jasné, že dva pokroucené klikyháky je potřeba vhodně složit, aby vznikla dvě pěkná písmenka. Rád bych vymyslel princip, jak to udělat jednoznačně, ale Dana s Tomem už aplikují metodu baj vočko, což se mimochodem v cíli taky ukáže jako správný postup, a větší první písmena. Trochu jim do toho kecám a společnými silami odhalíme „(něco) Skryjova dole“.

Říkáme si, že ideální by bylo přesunout základnu na Valchařskou, kam před deseti minutami odběhl Honzík, ale nemáme, jak bychom mu to sdělili. Smůla. Tak alespoň tvoříme rojnici a postupujeme paralelně třemi možnými přístupovými cestami tak, aby na nás při cestě zptáky musel narazit. To nás nezaskočí. To máme natrénováno z ostatních her, kde se sice komunikovat mobily smí, ale nám se to pravidelně z různých smolných důvodů nedaří.

Honza byl rychlejší, než jsme čekali, takže se setkáváme už po několika málo minutách, a za družného hovoru dorazíme na místo, kde vybíral šifru. Dana tipuje, že prvních pár písmen tajenky Tvarů by mohlo být „domek EON“ a já odbíhám, abych to potvrdil či vyvrátil.

Tak jsem furt nic pořádně nevyluštil. To místo mě mohli mít v týmu plechovku kočičího žrádla. A teď zase běžím. Tentokrát do kopce. A začíná se šeřit, to je paráda. Zajímalo by mě, kdy se prokoušeme k první části cílové šifry. Už by bylo načase! Hele, kolega šifrák, to se ti to kluše z kopečka, pacholku. Ale ne, začínám se potit. Ještě se zadýchám a tragédie bude dokonána. Jé, fakt je to domek EON!

Zubatá + Matematická + TenisováVracím se se Zubatou a poslední částí Matematické. Tým ještě pořád kouká do Tenisu a moc moudrý z toho není. Tomovi se šifra vůbec nelíbí, a tak udělá přesně to, co dělá, kdykoli se mu nějaká šifra vůbec nelíbí – dá ji mně. Naštěstí mně se líbí velice. Dana s Honzou se rádi ujmou Zubaté a začnou hrát oblíbenou přizdisráčskou hru „jak nepoznat morseovku snadno a dlouho“, Tomovi se zalíbí Matematická a já se pouštím do luštění Tenisu.

Vsuvka: V cíli mi Yeti se smíchem ukazuje, jak pitomě mu někteří testeři nakreslili graf Tenisové. Množinově místo binárně, to je ale hovadina, že? A nic jim na tom nebylo divný! Konec vsuvky. Zapisuju výsledky množinově a něco je mi na tom divný. A to mě zachraňuje, protože neztrácím čas a na další list papíru si kreslím standardního pavouka celého turnaje.

Tomík mezitím hrubou silou porazil Matematickou a taky si ji sám odbíhá vyzvednout. Honza s Danou naštěstí celkem rychle prohrávají ve hře „jak nepoznat morse“, takže Honza může taky kamsi běžet. Dana se mnou kouká na Tenis. Vyzkoušíme pár špatných možností, ale nakonec mě systém čtení napadne a čtu tajenku.

Kolečka + ObrázkyMezitím už je zpátky Tom s Kolečky a Obrázky. Obrázky jsou snadné a zatímco dolušťuju, má zbytek týmu už skoro celou tajenku. Přifařím se s rozumem či dvěma, učiníme pár aproximací a tajenka je na světě. Viniční? Cože, ta Viniční, která je dvacet světelných let odsud? To je peklo.

Balíme se a rozhodujeme se přesunout centrálu někam do hospody. Po sérií upřesnění dalšího postupu se rozhodne, že zatímco já vyzvednu šifru na Podsednické, zbytek týmu bude pokračovat na Starou osadu, kde se setkáme veprostřed v té neony ověšené, hnusné pizzerii. Metodou krleš, v těch končinách velmi nebezpečnou, se vydávám za šifrou.

Dobrý, Tenis nebyl brnkačka, beru zpět to kočičí žrádlo. To běhání mě začíná bavit. Sice zase běžím do kopce, ale... hele, get a room, vy dva. Děláte dobře, když se schováváte, tohle je rušení veřejného pořádku a já jsem běžící podivín, který si všude dokáže posvítit čelovkou. Nic mi neunikne. Jsem soustředěný a připravený na cokoli. Jé, hele, koťátko!

Cílová 1. + Cílová 5.Nacházím první část cílové šifry a zkoumám schéma hry. Potěšující je, že už jsme leccos vyřešili a že až kluci vyzvednou šifru na Viniční, budeme mít už dvě části cílovky. Pln radosti se rozebíhám na Starou osadu.

A na smluveném místě nikoho nepotkávám. Polije mě studený pot. Pizzerie je zavřená. Znamená to snad, že se přesunuli do jiného podniku? Obíhám Tenis Bar i Bokem, památná místa, o kterých jsme taky uvažovali jako o alternativách pro základnu, ale nikoho nenacházím. Křižuji Starou osadou a po dvaceti minutách jsem už přesvědčen, že pro mě hra skončila. Nechápu, proč nikdo nečeká u pizzerie. Jsem smutný a roztrpčený.

Vydávám se na poslední kolečko po všech typických meeting pointech, které na Starce existují, když v tom zaslechnu „ahoj, tady jsi!“ Dana sedí na zastávce autobusu a luští kolečka. Ze srdce mi spadla čumulangma.

Adjektivní + PuzzleKdyž dorazí kluci s další částí cílové šifry, přesouváme se do Svitavské rychty opodál. V teple hospody je dobře, takže zatímco já si hraju s Adjektivní a škrtám a škrtám, až nacházím tu správnou křižovatku, druhá část týmu se baví pexesem a spekuluje nad významem velkého zeleného písmene „H“, které jim po složení skládanky vzniklo.

Kdosi správně poznamenává, že bychom neměli ignorovat první část šifry s instrukcemi, kdosi jiný říká, že by bylo fajn zakreslit v nich všechny výskyty písmene „H“, další někdo upozorňuje, že v „ch“ se „h“ nachází taky. Dana to všechno kroužkuje na fólii, pak se mohutně zamyslíme, řekneme si, že tohle je pěkná příležitost použít ono escapování znaků, na které byl hint na startovní šifře, uděláme to a čteme řešení.

Potom se chvilku dohadujeme, kdo a jak a proč se vydá pro ty dvě neskutečně vzdálené šifry, ale nakonec se Tom s Honzou uvolí a vybíhají zase do zimy. My si mezitím s Danou povídáme o životě, řešíme politiku, počasí, hrajeme slovní fotbal a stavíme se na hlavu... nebo bychom to aspoň dělat mohli, protože s Kolečky nepohneme ani o píď. Nebudu raději zmiňovat, že jsem to byl zase já, kdo prohlásil, že „měřit to s přesností na milimetry je pitomost příliš náchylná na chybu“.

Cílová 3.První se vrací Tom a nás začíná zajímat cílová šifra. Máme části 1, 3 a 5. Nahlíženo zpětně je to pěkně blbá kombinace, ale nám to stačí. Rozpoznáváme posuny písmenek a dělíme si práci. Nacházíme začátek zprávy a pak kombinací metod ROT13 a delfské i zbytek zprávy. Je devět hodin a my máme cílové heslo. Paráda!

Jediným problémem je, že Honza je stále kdesi venku. Sice se potichu ozvu, že do cíle musí dorazit jen tři ze čtyř členů, ale jsem pro blatantní nedostatek solidarity usměrněn do patřičných mezí. Honza je však zpátky, než stihneme zaplatit. Unaven a poprávu rozzloben, že jeho několikakilometrový výlet byl zbytečný. C'est la vie. Jdeme do cíle.

Při odhadech umístění se držíme při zdi. Hra nám přišla celkem jednoduchá a předpokládáme, že většina zkušenějších týmů už dávno hru dokončila. Přeci jen víme o dobré hodině, možná hodině a půl, které jsme mohli porůznu uspořit, zejména lepší logistikou. Ale zase na druhou stranu, kdo nějaký ten čas neztratí, že?

CílV cíli Yetimu předávám cár papíru s cílovým heslem a dovídáme se… tadá, že jsme čtvrtí! Překvapení a potěšení usedáme k orgovskému stolu a rozhlížíme se po salonku, ve kterém ještě několik týmů luští. Porazili nás Bazinga, Chlýftým a Que Frio; a všichni o dost. Nic z toho nás nepřekvapuje, jenom to pořadí jsme tipovali jinak. Pár minut po nás ukončuje hru i Ústřední topení a 42 spáčů s párem Volů pod střechou, takže si užíváme pocitu, že se k nám protentokrát přiklonila i trocha štěstí.

Když udeří jedenáctá, Yeti slavnostně ukončí hru a vysvětluje principy šifer. Zatleskáme dokončivším týmům a pomalu se rozcházíme domů.

Na závěr ještě pár myšlenek po hře:

Takže díky za všechny ty šifry a těším se příště na viděnou!

Za "Přizdisráče" sepsal

-- Dero [?]