- Nesouhlasím. Nevěrné ženě se mají odevzdat všechny peníze a veškerý majetek a pak zmizet z jejího života.

(Paču při luštění Bludiště)

Krutá (zá)krůta 2011

Vím, že tam jste.Vím, že se bojíte… bojíte se nás. Bojíte se změny. Neznám budoucnost. Nepřišel jsem vám říct, jak to celé skončí. Přišel jsem vám říct, že jsme připraveni. Až zazní gong, ukážeme ostatním týmům, zač je toho loket. Ukážeme jim, že Krůta není všemocná. Ukážeme, že lze projít Krůtu bez deadů a zraněného ega, bez zklamání a hořkého konce na desátém stanovišti. Ukážeme, že je možné uspět. Co se stane potom, to necháváme na vás.

Krůta je zakletá, víte? Alespoň pro nás. V posledních třech letech šlo o hru, kde i vyšší střední třída týmů měla šanci na dokončení, a nutno dodat, že toho vyšší střední třída týmů požehnaně využívala. Ne tak my. My jsme se stali specialisty v zakysnutí na jednom z posledních dvou stanovišť. A s každým dalším rokem naše odhodlání dokončit rostlo. A letos konečně dospělo.

Jedinou šifrovačkou, na které jsme stanuli na bedně, byla iNula 2010. Zajímavou shodou okolností to byla taky jediná šifrovačka, na níž jsme osobně znali autora šifer, Yetiho. Takže plán byl jasný. Infiltrovat kruté orgy a prozkoumat zákoutí jejich krutých myslí. To musí fungovat. Po letošním Zimoci započínám korespondenci s KP, posléze se seznamuji i s KR a KD, takže na úspěch je dobře založeno.

Před hrou prosakují zvěsti o testerech zvučných jmen hodnotících hru jako těžkou až absurdně těžkou, orgové vypouštějí do světa krutou hru, do níž náš tým přispěl zřejmě nejdelším jednovětným popiskem v dějinách české syntaxe, a my ladíme formu. A protože ladění formy spočívá v okázalém, leč místy vynuceném, nezájmu o cokoli šifrovacího, jde nám to více než dobře. Večer před hrou ještě s Paču připravíme krutý úplatek spočívající v soupisech nejkrásnějších zdrobnělin přezdívek krutých orgů, koukneme se na poučný film o upírech a jdeme spát.

Den K nastal, Víťa zaspal. Ne tak krutograf Vítek, takže jsme zvěčněni v oslabené sestavě. Krutá Papájka evidentně zažívá horké chvilky, když jí rozradostněně oznamuji, že první písmena jejich přezdívek dávají dohromady slovo PRD. Rozpaky máme však pochopit až později. NaPALM mi předává čestné trenýrky za vytrvalé testování šílených úkolů objevivších se později coby šifry na vydařené NaPALMně a od Dopijáků vysocknu loka nesmrtelné švestkové. Takto posilněn a s talismanem v podobě vzácného kusu spodního prádla jsem připraven začít.

1. PRDGong zazněl a my na odlehlejší lavičce sledujeme, kterak ostatní týmy cupují obálky. Tom se slovy pomaličku, není kam spěchat obálku otáčí v prstech, pečlivě rozlepuje, něžně až posvátně vytahuje první zadání, nabízí nám k přečtení motto a my s Paču jdeme smíchy do kolen. To se to luští, když už předem víte, které slovo tvoří iniciály krutých orgů, že? Po pár minutách bezcílného sčítání a odčítání ještě oživíme jeden z původních postřehů, totiž čtyřpísmennost všech krutých přezdívek, a pak i navzdory faktu, že ne všichni používáme stejnou aritmetiku, dáváme dohromady řešení a pílíme do Lužánek. První tam ale nebudeme, to je jasné.

2. MapaA taky že ne. Už tu jsou Alberti, Volové a ještě jeden tým. Přebíráme zadání druhé šifry a zhrozíme se. Mapa! Spousta mapových značek. Těch informací! To neumíme. Přichází Víťa a taky se zhrozí, ale potichu. Postupně si všímáme různých kódování, které mapa obsahuje. Tuhle ty stromy jsou braille, todlencto se spočítá, s trochou snahy by se i nějaká morseovka našla. Motto říká, že máme najít trať. Nakreslíme si zajímavé spojnice tečíček a teček a dalších objektů a všimneme si, že dvojice takových spojnic jsou často rovnoběžné. Vypadá to jako trať bez pražců.

Myšlenkou krásnou, nýbrž nesprávnou, se zvládáme bavit dlouho. Víťa se rozumně ptá, proč jsme dostali i tu fólii, nerozumně si však odpovídá, že kvůli hrozícímu dešti. Tento jeho argument ještě vyvracím, ale pro změnu přicházím s jiným, elegantnějším a stejně nesprávným, totiž že na fólii se má kreslit fixem, abychom si nezničili zadání.

Jedinou radost máme z toho, že ostatní týmy taktéž neodcházejí. Pouze támhle vzadu, to je výjimka, tam odchází NaPALM, který nám vesele kyne procházeje kolem nás vstříc dalšímu dobrodružství. Vesele nám kynou i krutí orgové, kteří se ze startu přemístili na obhlídku parku. Kruté Pajoránce už ne tak nadšeně sděluji, že jim brzy přijde smska. A je to tak. Hodina uplynula, píšu první žádost o help. Z plánu nepoužít žádný help ani dead se stává nepoužít žádný další help ani dead, což je plán mnohem lepší, neb svou formulací inertní vůči množství vzatých helpů.

Šablonu? Jakou šablonu? To nemyslí vážně! Tom sundává fólii a přikládá ji na kolečka v mapě. Tak to je hustý. Krásná šifra by byla ještě krásnější, kdybychom na její princip přišli bez nápovědy. Vypisujeme písmenka a po využití týmového scrabblicího talentu se vydáváme stíhat NaPALM a Alberty k městskému divadlu. Pročpak asi byla hlavička šifry na fólii a ne na mapě, že? Hlupáci, hlupáci, hlupáci.

3. DNANaPALM už ve dvoraně divadla soustředěně luští, když my soustředěně hledáme šifru. Po chvíli soustředění se nám to podaří, takže se můžeme soustředit už jen na luštění. Koukáme na zadání. Aha, griddlers. Ale jakýsi zparchantělý. Zatím nechápeme, proč jsou na zadání vyobrazeny šrouby, ale způsob luštění díky vytaženým křížkům a kolečkám známe. Tom s Paču už mají rozluštěno, když my s Vítkem teprve začínáme luštit naše zadání, takže není divu, že jsou hotovi dříve. ;)

Grafické řešení, to jsme čekali. Kozí 5? A co je ten balast kolem? Kozí pět je dost přesné řešení, abychom ten zbytek mohli ignorovat. Jdeme tam. Na Kozí pět je ve výloze vylepený papír a na baráku vytesané šroubovice DNA. No jo, tím se vysvětlují ty šrouby. Opisujeme si všechny guaniny, adeniny a další -iny a jdeme pasovat opsanou šroubovici na naši grafickou šroubovici.

Máme spoustu zajímavých nápadů, u kterých si člověk až zpětně uvědomuje, proč nemohly nikdy fungovat, naštěstí však máme také nárok na help. C-G = 1 = A-T? Zajímavé, takže binárka. Další tužší šifra už na třetím stanovišti. S Tomem i navzdory pár chybám a přehlédnutím tajenku z jedniček a nul nějak vykoukáme. Trivia: Mezitajenku vytrvale čteme jako POUZE KÓD DĚLENÍ PÍSMEN a výslednou tajenku PETRSKOU ZK. TOALEŤÁK. Bojíme se zkoušky vykonávané s toaleťákem..

4. TichoToalety na Petrské patří zjevně dle počtu cedulí na ně odkazujících mezi brněnské dominanty. Tom si pro jistotu od paní... nebo slečny... hajzlbáby vypůjčí trochu toaletního papíru, protože navzdory všemu ještě stále nevíme, co měl znamenat ten toaleťák v řešení minulé šifry, a takto vybaveni se pouštíme do luštění.

Máme jeden dlouhý proužek s pímenky. Dobře, co dál? Znervózňuje nás opodál sedící voy-a-ger a Pralinky, které přišly, viděly, vyluštily a odešly. Irituje mne, že princip odhalíme prakticky hned, protože podobnou šifru mám vymyšlenou pro jinou příležitost, ale nedokážeme do zadání vepsat stávající znaky. Tom naštěstí po chvíli přijde na to, že použít by se měly oba krajní šedé čtverečky, jsme ale nadšení jen do chvíle, kdy nám zepředu vychází WKL... a zezadu ...JL.

Rvát vlasy si vydržíme jen chvíli, protože mám ještě v čerstvé paměti letošní Dnem. Na něm jsme správnou mezitajenku označili po prvních pár písmenech za nesmysl, což nás stálo tříhodinový zákys. Ne ne, historie se opakovat nebude. Trpělivě vypisuji písmenka a odzadu vzniká Cejl a další smysluplná česká slova, což nás naplňuje bezbřehým nadšením. To je velmi rychle zmrazeno zjištěním, že voy-a-ger už taky odchází a je nám v patách.

Protože nám vyšlo, že máme v parku hledat WKLAMY, hledáme wklamy. Ale u polepeného sloupu žádné zadání není. Zato jsou poblíž WC DÁMY, což není v kontextu našeho řešení vůbec nesmyslné, a tam už šifry jsou. Voy-a-ger vybírá pár sekund před námi, což si nechceme nechat líbit.

5. UlicePohled na obrázky je pro pamětníky milou reminiscencí na druhou Krůtu, kde byly řešením obrázkové šifry Bidláky. A protože Bidláky, totiž Bodláky, se vyskytují i zde, dá se s přihlédnutím k mottu jednoznačně usoudit, co se bude dělat. Udělat to, totiž ze slov na obrázcích jednoduchou záměnou vyrobit brněnskou ulici, je už těžší.

Víťa procesu pomůže interpretací značek nad obrázky, ale i tak máme sotva tři čtvrtiny písmen. Problémem je, že z jednotlivých záměn bereme vždy to špatné písmenko. Chvilku trvá, než nás napadne scrabblit za použití písmenek správných. :) Pak na nás ovšem ta Špitálka doslova vybafne, takže se rychle balíme a spěcháme do druhé poloviny hry.

6. BludištěNa šestce pořád sedí Pralinky, Alberti a ÚT, což je podezřelé. Vyzvedáváme čtyři bludiště a už po chvíli chápeme, že z tohoto stanoviště se jen tak neodchází. Většinu mozkového kapitálu věnujeme na rozlousknutí motta, které se zdá být jediným dostupným vodítkem k principu šifry. Paču zhruba po půl hodině opravdu vymyslí, že nevěrnou ženu je nejlepší zazdít nějakou dobrou lžící, ale pořád nám uniká smysl noticky "formát standard".

Posíláme žádost o help. Help nám řekne, co už dávno víme. Uplyne další půlhodina, než Vítek vymyslí, že by se bludiště dalo pěkně vyzdívat. Nevychází mu to. Paču Vítkovi nevěří a vychází jí to. Jsou tam vidět písmena! Všichni vyzdíváme jako o život. Druhá hodina uplynula, ale na dead není ani pomyšlení. Už to skoro máme! Porážka kopeček! Wow, jsme dobří. Už chápeme tu cihličku v prvním a posledním bludišti. Je po bitvě a my, generálové, prcháme z místa činu.

7. ŠvédskáNa dalším stanovišti stíháme Pralinky a překvapivě i NaPALM. Další zákysovka? Faktem je, že těžkých šifer už letošní Krůta nabídla nadprůměrný počet. Subjektivně nám připadá, že postupujeme pomaleji než v minulých letech, ale fakt, že se stále držíme čela závodu, nás popohání stále vpřed. Tom na kopečku, který boří mýty o tom, že osmitisícovky se nacházejí pouze v Himálaji, vyzvedává sedmou šifru.

A je to křížovka. Křížovek se nebojíme, ale tahle je nějaká divná. Pár zadání a spousta prázdných polí tam, kde by měla být zbylá zadání. Vypadá to spíš jako scrabble. Doplníme veronského milence a další slova, čímž se na dvacet minut vyčerpáme. Protože je všude v křížovce spousta volného místa, chtěli bychom jej nějak zaplnit. Zkoušíme psát jednotlivá slova i od vrchu do sloupců, ale vychází to prachbídně. Až potom Tom přijde se zajímavým postřehem, že vodorovné části křížovky na sebe nějakým způsobem navazují. Na každém řádku, který obsahuje heslo, je ještě další část křížovky.

Chvíli mi to vrtá hlavou a pak řeknu "Alfa Romeo". Nevěřili byste, jakou radost dokáže název italské automobilky vyvolat v našem týmu. Dodám ještě, že tady bude "Eta Hlinsko", ale to už ostatní mají úplně jasno a chrlí všechny ty Sigmy Olomouce a Delta Forces. Většinu písmenek máme a tajenku dověštíme, aniž bychom se správně zabývali smyslem předtištěných písmen. Žádná škoda, náš močál je stejně lepší než orgovský míč!

8. FBDoufáme, že rychlým řešením jsme se opět přiblížili čelu závodu, takže jsme přirozeně zklamáni, že na dalším stanovišti nikoho nepotkáváme. Zklamání ale přetrvává jenom chvíli, když odhalíme, že letošní Krůta nezná pouze obtížné vícekrokové šifry, nýbrž dokáže potěšit i průchodovkou. Facebook, ksichti, jak se krásně smějí, známé tváře - no tluče to do očí, ne že ne. Paču čte řešení a posílá nás k vodě. Doslova. Na přesunu předbíháme ÚT luštící v parčíku opodál.

9. PrvkyVybírám zadání u vrby a vracím se s informací, že všechny týmy, které byly před námi, tu stále jsou. Pralinky se však brzy balí a odcházejí a i Alberti se patnáct minut po nich zvedají a tryskem kamsi odbíhají. Na PALM stále luští. Koukáme na různá souhvězdí a moudří z toho nejsme. Pokládáme si všechny správné otázky: proč jsou některá slova velkými písmeny a jiná malými, proč se souhvězdí vpravo dají za pomoci označených koleček spárovat se souhvězdími vlevo, proč vlastně souhvězdí vypadají tak, jak vypadají, ale správná odpověď nám uniká.

S Tomem zjišťujeme, že když na sebe poskládáme souhvězdí s analogicky vyznačenými kolečky, výsledné úsečky velmi často splynou. To nebude náhoda. Ale až do nápovědy se šifrou nepohneme. Začíná krutě foukat a výrazně se ochlazuje. Navíc při přesunu do závětří nacházíme luštící ÚT. Tom si hraje krutou hru a čekáme na help.

Vždyť je to elementární! Dobrá nápověda, alespoň pro někoho. Zatímco já a Paču ihned ožijeme, Tom s Vítkem nespokojeně bručí a odmítají moje nadšení, se kterým jim vyprávím, že jde o chemické prvky. Když pak zjistíme, že všechny dvojice písmen vzniklých spojením analogicky vyznačených koleček v zadání šifry tvoří skutečně chemické prvky, je jasné, že teď už to dotlučeme.

Tom znovu rýsuje chuchvalec hvězd a porovnává jej s chemickou tabulkou obsaženou v pomůckách. Přesná shoda! Jakousi podivnou náhodou každé slovo v zadání lze doplnit právě jedním písmenem, velkým nebo malým, aby tak vznikly chemické prvky v přesně stejném topologickém rozložení na tabulce jako v souhvězdí. Jsem nadšený, překonali jsme šifru, která by pro nás kdykoli jindy představovala nepřekonatelný zákys. Na další stanoviště odcházíme bok po boku s Ústředním topením.

Bok po boku ve skutečnosti znamená, že my stopujeme je. Dokonce do té míry, že se za nimi v ulici Slepé vydám hledat číslo sedmnáct špatným směrem. Na svou obhajobu bych rád uvedl, že jsem se domníval, že na vrcholu ulice je slavná vila, jejíž jméno jsem už zapomněl, u níž by bylo pěkné šifru schovat. Vila nebyla, o šifře ani nemluvě. Paču naštěstí podobnými předsudky o Brně netrpí, takže dle snižujících se čísel orientačních skutečně našla šifru na druhé straně Merhautky.

10. +48 BusTušíme, že bojujeme o čtvrté místo. Nedostižně před námi tušíme NaPALM, Pralinky a Alberty, takže se mezi námi a Ústředním topením rozhodne, kdo s koho. Divný autobus nám nic moc neasociuje. Divná písmenka už vůbec ne. Divné motto odkazující na číslo devět je už zajímavější. Zkoušíme různé posuny, sčítání a odčítání, dokud TO Tom neřekne.

A ono TO znělo asi takhle: "Takhle na výšku to vypadá jako mobil." A má neoddiskutovatelnou pravdu. Okamžitě zkoušíme T9ku, různé počty stisků různých kláves a Víťa obligátně řekne, že by to mohl být polskej kříž. Hned dva dobré nápady v rozmezí deseti minut, to Přizdisráče tak často nepotká. Vítek převádí klávesnici mobilu do polského kříže, ale vychází mu nesmysly.

Netrvá to ale dlouho a svým zrnkem do mlýna přispěju i já, když říkám, že v textu nejsou písmena A, B a C, tudíž by dávalo větší smysl převádět z polského kříže na klávesnici mobilu. Tom ihned nápad realizuje a vychází Merha... nemůžu uvěřit, že letos Krůtu po letech konečně dojdeme. Impetuózní  finiš! Vychází Merhautova 110, nepochybně náš cíl a dle nejlepší kruté zvyklosti hospoda. Vítek ještě po cestě rozmýšlí různé varianty krutého vtipu o krůtě, z nichž některé jsou tak kruté, že je raději zavrhujeme.

Cíl!Hospoda, orgové, NaPALM... a to je všechno! Jsme druzí. Ne, jinak, jsme DRUZÍ! Na Krůtě. Toho večera se tomu ještě zdráhám uvěřit. Dostáváme diplomy a gratulace a orgové si nás fotí a my se usmíváme všude kolem, vyposlechneme si příběhy dalších týmů, řádně to oslavíme na afterparty a druhého dne se probudíme a ještě pořád je to pravda. Došli jsme Krůtu.

Krůta byla těžká, což naznačovaly už prvotní zvěsti o testerech, kteří se rozplakali už na třetí šifře a doporučovali orgům, aby uspořádali raději korespondenční šifrovačku než dynamickou denní hru. A i přes zjednodušení řady šifer Krůta těžkou zůstala. Náročnost šifer však byla v mnoha případech dána jejich originalitou, případnou drobnou zhulenost či nedotaženost účinně krotí mnou oblíbený originální prvek Krůty, totiž motta u jednotlivých šifer.

Za nejlepší šifry bych označil mapu na dvojce a mobil na desítce, v obou případech těžko uvěřit, že člověk tak dlouho nevidí něco, co by na první pohled mohlo být zcela zřejmé. Milý a dotažený byl i Facebook. A i mezi zbytkem šifer bych těžko hledal nějaké zklamání, snad jenom Švédská byla v reálu složitější, než nutně musela být, působila trochu nedotaženě - nám to ovšem hrálo do karet, protože právě na ní a na mobilu jsme si nejvíce polepšili.

Trasu na Krůtě tradičně nehodnotím. Na Krůtě se luští, nikoli chodí na výlety, za což byli orgové i přes svou povšechnou krutost v našem týmu málem blahoslaveni. Takže, orgové, děkujeme za skvělou hru s velkým množstvím originálních nápadů a příští rok si to dojití tuze rádi zopakujeme!

Za Přizdisráče už obligátně sepsal

-- Dero [?]

← Zpět na stránku týmu