Diskusní etiketa
Předesílám: na konci článku je odkaz na anketu, kde můžete odpovědět na pár otázek a vyjádřit tak svůj názor k tématu. Nechcete-li být ovlivněni mými názory či se vám článek vůbec nechce číst, přeskočte až na konec a obětujte dvě minutky vyplnění ankety. Mockrát vám děkuji!
Diskuse
Představte si rušné internetové diskusní fórum technického zaměření. Schází se tam mnozí lidé, jedni se snaží vyřešit svůj problém a tedy se ptají, druzí se jim snaží pomoci. Velmi často se účastník takového fóra z role tazatele převleče do role rádce k jinému tématu a naopak, tak to prostě chodí. Vedle tohoto klasického uživatele rozlišuji ještě další dva druhy. Hamouni, ti sice položili desítky otázek, které jim osazenstvo fóra pomohlo vyřešit, ale sami k žádnému dalšímu tématu nepřispěli a altruisté, kteří mají na svém kontě tisíce odpovědí na cizí dotazy a sami se přitom ptají jen velmi zřídka a to ještě většinou na vysoce odborná témata.
Deviace
Osobně se stále častěji setkávám s dotazy a reakcemi, nad kterými jen nevěřícně kroutím hlavou. Možná jsem despota, který by nejraději celý diskutující internet sepnul do formy, která by jej udusila, ale i přesto existují věci, nad kterými mi zůstává rozum stát. Například:
A z jiného soudku. Styl:
Těchto pár bodů neberte jako nějaký seznam. Jsou to prostě věci, které mi přišly na jazyk jako první. Zabýval jsem se formou dotazů, protože ctím zásadu, že pokud stojím o kvalitní odpověď, musím položit kvalitní dotaz. Stejná měřítka bych měl aplikovat i na odpovědi, ale nečiním tak. Proč?
Domnívám se, že odpověď, je-li fakticky správná a účinná, je přínosná v téměř libovolné formě respektující základní pravidla slušnosti. To se ovšem o dotazu říci nedá. Vidím to dnes a denně na diskusi serveru http://jakpsatweb.cz (http://diskuse.jakpsatweb.cz), kde určití lidé zodpoví zcela vyčerpávajícně třeba dvacet dotazů denně, přičemž sami položí dotaz jednou za měsíc.
Tváří v tvář
Představte si, že by se podobná diskuse vedla v reálu. Do jedné místnosti bychom nahnali pět tuctů odborníků, dvě kopy zkušených uživatelů a miriádu začátečníků, přičemž bychom zásadně dbali na to, aby se rovnoměrně promísili a netvořili hloučky (takzvané sociální sraženiny způsobené příslušností k určité sociální skupině). Tento dav bychom mezi sebou nechali volně diskutovat. Domnívám se, že by rapidně ubylo formálních nedostatků, strohosti a excentrických jedinců a naopak by výrazně vzrostl počet zodpovězených dotazů a vyměněných navštívenek.Co nás tedy nutí chovat se před sklem monitoru jinak? Osobně se domnívám, že je to právě ta odosobněnost. Rád bych však znal právě Váš názor na tuto problematiku. Jak to vidíte Vy?
Zde prosím odpovězte na pár otázek (klidně anonymně) a přispějte tak k zajímavému průzkumu. Je to otázka dvou minut. Mnohokrát vám děkuji.