H1.cz: Školení přístupnosti

Nejlepší je začít… od začátku. Jednoho hezkého dne jsem obdržel e-mail, ve kterém mne David Špinar zval na kurz tvorby přístupného webu, samozřejmě pod hlavičkou H1.cz. Nepřemýšlel jsem příliš dlouho, vidina zajímavě stráveného dne mne velice rychle zlomila k tomu, abych se slzou v oku opustil Brno a v komfortním žlutém autobusu zamířil směr Praha. Promítali Karlíka.

Praha – malý bloud

Na Florenci byla toho úterního dne zima, otravný déšť-nedéšť a rozmrzelý já. Na chlad nejsem ze slunného jihu zvyklý, déšť mám rád buď pořádný nebo naopak žádný a taky můj oblíbenec Burton mne Karlíkem trochu zklamal, umí lépe. Škoda, že jsem film neviděl v kině. Tak či tak jsem si na středu zakoupil zpáteční jízdenku a pomalu jsem se šoural směrem k metru.

Přiznávám, metro je jedna z věcí, které mám na Praze rád. Je to způsob přepravy mně velice blízký a v Brně ho nemáme. Což je škoda. Útěchou mi je, že máme perfektní šaliny, kdežto Pražáci jen rozvrzané tramvaje. Nu což. Dle instrukcí Davida Grudla, který už školení absolvoval, jsem zcela neomylně zamířil směrem k zastávce Vyšehradská, kde jsem vystoupil. Podle Davida jsem se odsud měl vydat co nejvíc dolů podél Nuseláku, že prý je školící středisko u jedné z jeho noh.

Když jsem se zorientoval a určil si směr, kterým bych se měl ubírat, všiml jsem si podivného jevu. Turista. Koukl do mapy, podíval se přesně tím směrem, kam jsem chtěl původně jít, a vyrazil. Od pohledu to byl člověk inteligentní a vzhledem k binaritě jeho batůžku, kdy měl jednu přezku rozepnutou a druhou zapnutou, dozajista i AjŤák. Mrkl jsem na hodinky, spousta času – uděláme si to zajímavější a půjdeme v jeho stopách. Třeba míří na to stejné místo. Bude sranda.

Praha – David Špinar

David Špinar je osobností výraznou, a to jak fyzicky, tak duševně. K té nehmotné části však později. Nestává se mi často, že bych k někomu musel zvedat zrak. Mých jedno sto devadesát centimetrů mi naopak vůči většině lidí dává výhodu například na koupališti, kdy je dosti obtížné mne utopit v mělké vodě. K Davidovi jsem však hlavu zvednout musel a i v jiných proporcích jsem nabyl přesvědčení, že kdybych s ním vedl při, raději bych ji řešil partičkou pexesa než na férovku.

Naštěstí se velice rychle ukázalo, že David je člověk klidný a pohodový. Mluví poměrně tiše a měkce, nekřičí, naopak výborně artikuluje a rozhodně se vám nestane, že byste mu nerozuměli. Tento fakt člověk s přibývajícími hodinami docenil čím dál víc. David mě doprovodil do místnosti, kde následně probíhalo samotné školení. Rychle jsem obhlédl vybavení učebny, zjistil jsem, že máme počítače, máme projektor, máme tabuli i žaluzie, takže zdánlivě nechybělo nic nezbytného.

Praha – Školení přístupnosti, dopoledne

Nakonec nás bylo osm včetně přednášejícího Davida Špinara. V jedné místnosti jsem se například potkal i s Jirkou Burešem (což už asi víte) a čerstvou posilou H1.cz Honzou Rozehnalem. Oba jmenovaní se však zlotřile usadili až do řady za mnou, při čemž zcela jistě sehrál svoji roli fakt, že ke mně ještě předtím přisedli tři vyslanci T-Mobilu.

Začali jsme malým představením sebe sama, obdrželi jsme program kurzu a také knihu Tvoříme přístupné webové stránky, kterou, jak víte, napsal přímo přednášející David Špinar. David začal úvodem do problematiky přístupnosti, velice srozumitelně a pro jistotu opakovaně zdůraznil, proč bychom se vůbec měli snažit tvořit co nejlépe přístupné webové stránky a co vlastně přístupností uživatelům tvůrce webu dává. Tento teoretický úvod, v knihách a článcích něco, co pohledem sotva přelétnu, protkl mnohými příklady z praxe, přičemž se Davidův monolog nejednou stočil k veřejné diskusi, nutno podotknout, že zajímavé.

S přibývajícími minutami vykládal David především o filosofii přístupnosti, dále různých omezeních, se kterými se může tvůrce stránek u uživatelů setkat a také o technologiích, které omezeným (nechápat prosím nijak pejorativně) uživatelům pomáhají se na webu pohybovat. V této úvodní části se ukázalo, že David je opravdu člověk na svém místě. Zdaleka se nedrží pouze „svého kopyta“, mnohdy jsme v diskusi dalece zabrousili do oblastí, které s přístupností menší či větší měrou souvisí, mluvím o použitelnosti a SEO. Atmosféra byla po celou dobu příjemná a uvolněná, minuty ubíhaly za zajímavého a místy i zábavného výkladu a diskuse, prostě paráda. Takto uplynulo dopoledne a ačkoliv venku stále skotačil déšť-nedéšť, vydali jsme se do blízké haly Folimanka, že v tamější restauraci poobědváme.

Po jistých peripetiích (opravdu se může stát, že v celé hospodě není jediné vejce?) většina z nás obdržela své jídlo, pouze jeden T-Mobilák stále čekal, až se najde extra šunka místo onoho vajíčka na jeho anglický steak. Dal jsem si ďábelské nudličky v chilli omáčce. Pociťuji vrozenou skepsi k jakémukoliv jídlu, které má ve svém názvu epiteta jako „ďábelský“, „čertovský“ či „satanův“, a byl jsem tedy zvědavý, jak ostrá moje krmě tedy bude. Byla dost ostrá, všechna čest. Víc bych se k tomu nevracel.

Příjemně nažhaven jsem se tedy odebral na druhou, odpolední polovinu kurzu, ve které jsme se měli věnovat především výkladu jednotlivých pravidel přístupnosti dle českého zákona.

Praha – Školení přístupnosti, odpoledne

Odpolední program byl dostlova nabitý praktickými informacemi. Jeden bod přístupnosti za druhým byl důkladně probrán a přítomnými řádně prodiskutován. Zmínil bych se zejména o zajímavých praktických informacích, které jsem se dozvěděl o hlasových čtečkách. Za deset minut David uvedl tolik příkladů a zajímavostí z praxe, kolik bych si na internetu sháněl a ověřoval polovinu dne. Taky jsem zjistil, že některé mnou používané postupy, kterými chci obsah zpřístupnit právě postiženým používajícím hlasové čtečky, jsou zcela zbytečné a neúčelné. Už jen proto mne osobně odpolední část kurzu zaujala ještě o trochu víc než ta dopolední.

S přibývajícím časem jsem se čím dál více ošíval, prosezené hodiny se na židli s nízkým opěradlem začaly projevovat. Celá akce se však už pomalu chýlila ke zdárnému konci. Sedmatřicátý bod, tabulky a končíme. V hlavě jsem si už pomalu skládal dohromady všechno to, co jsem vám zde napsal. David nám poděkoval za účast, navnadil nás na další kurzy pořádané Há jedničkou a školení oficiálně ukončil. Většina účastníků ještě zůstala u počítačů, aby si zkompletovala své poznámky či třeba zkontrolovala poštu, já jsem však měl trochu naspěch. Davidu Špinarovi jsem poděkoval, rozloučil se se zajímavými lidmi, které jsem na školení poznal, a vyrazil jsem do chladného pražského večera.

Resumé

Když jsem tak bloumal Prahou, přemýšlel jsem, co mi těch sedm hodin dalo a jestli ten čas stál za to. Stál, hned z několika důvodů. Předem musím zmínit osobu Davida Špinara, kdo jej zná osobně, bude vědět, o čem mluvím. Jedná se o pohodového člověka s opravdu hlubokými znalostmi webu. Zdaleka se nespecializuje pouze na „tu svoji přístupnost“, naopak ji velice zdárně dává do souvislosti s jinými významnými obory, především s použitelností a SEO, ale také s marketingem, kódováním a webovou psychologií. Jako lektor se mi velmi zamlouval, zdůraznil to podstatné a každé téma do hloubky rozebral a vysvětlil na různých praktických příkladech. Opravdu člověk na svém místě.

Organizace kurzu mi také přišla dobrá, účastník odchází s jasnou představou o praktické formě přístupnosti, umí jednotlivá pravidla aplikovat a řekl bych, že jim po školení i vnitřně rozumí. Ačkoliv budu srovnávat nesrovnatelné, kdyby se tímto přístupem inspirovalo české školství, mohli bychom mít my, středoškoláci, o dva měsíce prázdnin víc. A ještě bychom toho víc uměli. Úsměv.

Pokud bych někde viděl zápory, tak v absenci širšího workshopu, ve kterém by si účastníci na několika webech mohli vyzkoušet, jestli z probírané látky něco probrali. Jednotlivým bodům přístupnosti je na druhou stranu věnováno dost času, který zahrnuje i jejich ukázky v praxi. Chybí vážně pouze nějaký sumář, kde by účastník mohl ukázat a říct: „Vidím chybu tady, tady a tady!“ Abych však Davidovi nekřivdil, on nám navrhoval, že si kurz můžeme protáhnout a zabývat se čímkoliv, co navrhneme. Nebyla síla a upřímně řečeno ani příliš potřeba – pocit dobrý.

Když to však shrnu, plusy výrazně převažují nad mínusy. Připočtěte si ještě velice uvolněnou a přátelskou atmosféru po čas celého školení a vyjde vám, že kurz se rozhodně vyplatí navštívit. David Špinar je super, informace jsou podávané zajímavou a nenudící formou a když máte štěstí, i vaši „spolustudenti“ budou příjemní lidé. Mně osobně to ke kladnému hodnocení celé akce stačí.

Komentáře jsou uzavřeny.