Weblogy.cz hacknuty!

3. 10. 2006 v 6.28

Je to tak, jednoho pošmourného úterního rána (bylo 7.15, pamatuji si to, jako by to bylo dnes) jsem se probudil a k ranní kávě tak zoufale marně otevřel svůj oblíbený agregátor – weblogy.cz – každodenní porci čtiva.

Nemám tě/vás rád, zkazili jste mi celé ráno, entito zvaná 0.N.c.1.g! Ještěže je ta hackpage validní, W3C si určitě mne ruce.

Jeden screenshot navrch.

Weblogy.cz hacknuty - Screenshot

P.S.: Kafe ráno nepiju, ono se to tak jenom říká…



IE7 bug: Mizející obsah (Zmizík)

7. 9. 2006 v 21.20

Předem bych chtěl podotknout, že dění kolem Internet Exploreru 7 nijak výrazně nesleduji. Zajímat mne bude až finální verze. Proto je možné, že informace, které vám tu dnes bez pompy představím, pro vás nebudou ničím novým – i přesto to risknu.

Když text chybí v IE7, řádí Zmizík

Při testování vykreslovacího jádra IE7: Release Candidate 1 se v jednom mém projektu vyskytla závažná chyba, na stránce chyběly celé bloky obsahu. Zaradoval jsem se, že moje oblíbená chyba jménem peek-a-boo přežila radikální řez programátorů Microsoftu, a pustil jsem se do zkoumání. Výsledkem byl na dřeň ořezaný kód, který odhalil závažnou chybu vykreslovacího jádra.

Dost keců, ukaž kód

Prosím, máte jej mít:
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN" "http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
<title>Validní HTML4, standardní mód, IE7 laškuje</title>
<style type="text/css">
  div { position: relative; }
  p   { float: left; }
  hr  { clear: both; }
</style>
Obsah před inkriminovaným boxem.
<div>
  <p>Tento text není v IE7: RC1 vidět. Mrzí mě to.</p>
  <hr>
</div>
Obsah za inkriminovaným boxem.

Kdy se chyba projeví

  • V Internet Exploreru 7: RC1, a to pouze ve standardním módu
  • Máte relativně pozicovaný blok (A), který nemá určené rozměry a který neplave
  • V bloku A se nachází plovoucí obsah, který je vyclearovaný pomocí vodorovné čáry (HR)
  • Při dodržení výše uvedených podmínek se v IE7 obsah bloku A nezobrazí, ačkoliv je pro něj vyhrazeno místo!

Jak na Zmizíka?

Řešení je naštěstí velmi jednoduché a bezpečné. Vychází ze stařičkého Holly hacku, který řešil tucty vykreslovacích chyb IE5 a IE6 a který spočíval v bezpečném nastavení alespoň jednoho rozměru pro obalový prvek, často height: 1px, protože s height starší verze Exploreru pracovaly stejně jako s min-height.

Vzhledem k tomu, že IE7 již min-height (i min-width) umí, byla to první vlastnost, kterou jsem se pokusil chybu vyřešit. A podařilo se. Sláva!

Výsledný kód tedy vypadá takto:

<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN" "http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
<title>Validní HTML4, standardní mód, IE7 laškuje</title>
<style type="text/css">
  div { position: relative; min-height: 1px; }
  p   { float: left; }
  hr  { clear: both; }
</style>
Obsah před inkriminovaným boxem.
<div>
  <p>Tento text už je v IE7: RC1 vidět.</p>
  <hr>
</div>
Obsah za inkriminovaným boxem.

S relativním pozicováním na štíru

Zmizík není jediný problém, na který jsem při testování narazil. IE7 stránky vykresluje dobře, současnou verzi bych stavěl na roveň Opery 7.5, která byla také prvním prohlížečem své řady, u které se na vykreslení podle CSS2 dalo a dá jakž takž spolehnout. Stejně jako zmiňovaná postarší Opera však i IE7: RC1 trpí drobnými chybami, které v případě Exploreru postihují zejména relativně pozicované boxy. Další drobné nedostatky má IE7 v dědičnosti.

O tom však třeba zase někdy příště.



Pomni MiNG

12. 8. 2006 v 13.54

Máte staršího bráchu?

Pokud ano, pak to možná znáte. Pracovně i studijně úspěšný, bohatý, ve společnosti oblíbený, dívku uloví i na svou sbírku miniaturních bonsají. Vzor, nedostižný a plně vás zastiňující. Situace na draka. Teď přijde testová otázka: ve světě grafických formátů se také taková bratrská dvojice vyskytuje, tušíte kde?

Odhrňte prach a hleďte, jak roste, jak sílí

Psal se rok 1995 a několik obrýlených a opláštěných inženýrů si virtuálně přiťuklo skleničkami šampaňského u příležitosti narození jejich společného děťátka. Tohoto ambiciózního potomka pokřtili PNG, plným jménem PNG's Not Gif jako reakci na licenční politiku korporace Unisys, která se v roce 1994 rozhodla rýžovat z patentů a licencí, které držela k formátu GIF.

Tady si dovolím malou jazykovou zastávku. PNG je akronym, tedy zkratkové slovo, jeho výslovnost by měla být /pɪŋ/ (anglické „ping“). Snadná zaměnitelnost se síťovou utilitkou ping však zapříčinila, že PNG se dnes většinou čte jako zkrakta (pé en gé; pí en dží). Případu, kdy se ve výkladu akronymu vyskytuje samotný akronym, se říká rekurzivní akronym. Spolu s PNG určitě znáte i další rekurzivní akronymy, oficiální i neoficiální, například PHP (PHP: Hypertext Preprocessor), RPM (RPM Package Manager) či GNU (Gnu's Not Unix).

Oficiálně je však PNG zkratkovým slovem pro „Portable Network Graphics“ (velmi volně přeloženo „platformně nezávislý síťový grafický formát“). Hned po svém zrodu v roce 1995 vstal tento formát z kolébky, rozdal pár ran, oslnil částečnou průhledností, za pomoci bezztrátové komprese se prosmýkl do W3C a odpovědné osobě přiložil na krk nůž v podobě podpory až 64bitových barev. W3C kodifikovalo PNG prvního října 1996, přesně tři měsíce po vydání první verze specifikace PNG. Jó, to byly časy, chtělo by se povzdechnout.

Podpora stran prohlížečů na sebe nenechala dlouho čekat. Například Internet Explorer PNG podporuje od verze 4.01, Opera od verze 3.5 a Mozilla od jakživa.

Pingu, jsi zlý! Ale jistě, Mingu…

Teď již jistě chápete, kdo je onen PiNG. Je to právě ten avizovaný starší, úspěšný bratr MiNGa, k jehož mementu vyzývám v titulku článku. Že Minga neznáte? Nejste sami. Ming, tedy grafický formát MNG, je tím jediným, čím PNG není a být nedokáže – animací.

Specifikace MNG (Multiple-image Network Graphics) spatřila světlo světa o pět let později než specifikace PNG, v lednu 2001. Když si uvědomíte, jak v té době vypadal internet a kam směřoval, není divu, že se tento nový formát neměl šanci prosadit. Špatný timing.

Na začátku roku 2001 nastal boom moderního webdesignu. Začaly se velkou měrou opakovat termíny jako „beztabulkový layout“ či „čistý zdrojový kód“ a, přiznejme upřímně, také „XHTML“. Prohlížeče podporující CSS byly v drtivé převaze. Pětková verze Exploreru vyšla v roce 1999, rok po vydání specifikace CSS2, na konci roku 1999 se objevuje HTML4, které je za měsíc následováno svou reformulací do XML ve formě XHTML 1.0. V témže roce (1999) dochází k reformulaci CSS1 a netrpělivě se čeká na revoluční XHTML 1.1, které světlo světa spatřuje v roce 2001. Začíná se prosazovat Flash.

V průběhu pouhých tří let se tak úplně změnil obraz internetu. Najednou není v kódu třeba prezentačních atributů, veškerou vizáž a rozvržení obstará stylopis. A uznejte, do takového čistého webu se přece nehodí animace rozverného muže se sbíječkou poskakujícího vedle varovné cedule „Under Construction“. Pro případ potřeby tu je animovaný GIF, pro složitější animace Flash. Tak kam vecpat MNG? Nebudu vás napínat – byl uložen k ledu. Ani chudák nemá svůj vlastní MIME typ.

Podpora MNG? Kolísá, úřady situaci neřeší

Ze současných prohlížečů podporuje MNG nativně pravděpodobně pouze Konqueror a Netscape Navigator (Browser) od své šesté verze. Mozilla MNG podporovala od verze 0.9.8 až do verze 1.5, kdy byla podpora MNG opět odstraněna. Pro všechny současné prohlížeče snadno najdete plugin, který podporu MNG přidává, ale přiznejme si – je zbytečné si jej instalovat, když zbytek světa ani netuší, že takový formát vůbec existuje.

Budoucnost formátu MNG je přinejlepším nejistá. Když bude mít štěstí, přežije jako nativní formát pro animace v mobilních telefonech Sony Ericsson, když bude mít smůlu, potichu ztratí i své zbylé nejisté državy v prohlížečích. Dá se říct, že Ming spí, zatímco jeho bratr pořádá čím dál divočejší mejdany. Není to pravda – Ming je v hlubokém kómatu a umře.

Vzpomeňte si na něj, než dnes půjdete spát. Úsměv.

Článek věnován Jódlujícímu Bernardýnovi, on ví proč. :o)

Odkazy

PNG

MNG



Plaváček zakázal komentáře? Něco visí ve vzduchu.

20. 7. 2006 v 18.15

Je jasné, že Plaváček něco chystá. Psal to. Pravděpodobně teď něžně hladí sklenici Modrého Portugala a usmívá se, kuje pikle. Ve svém zápisku nastínil budoucnost ve třech bodech a chce po nás, abychom podobni Pýthé dvě události předpověděli.

Nastane konec světa?

Ve svém článku Plaváček používá řezavou zkratku PWP ve spojitosti s vesmírem, s kosmickým panem Gagarinem. Chce ovládnout svět za pomoci technicky dokonalých satelitů z vesmíru? Této mé hypotéze napovídá první bod, něco významného zmizí – navždy a v krvavé lázni či mírumilovně, s citem pro pathos?

Znáte odpovědi?

Já některé odpovědi znám. Pro situace, jako je tato, mám vždy po ruce několik lahví Plaváčkova oblíbeného, již zmiňovaného moku. Dnes jsem musel odfaxovat celý demižon, než mi šéf poodkryl alespoň kousek pravdy. A pokud si myslíte, že odpovědi na Plaváčkem položené otázky jsou snadné, pak přemýšlejte znovu.

Máte snad co dodat? :o) Hezký den přeji.



Někteří překladatelé jsou blbci aneb jak někomu rozflákat papírový počítač o hlavu

16. 7. 2006 v 2.33

Jsem filmový fanoušek. Viděl jsem v životě více filmů, než zkušený warezák stihne stáhnout za dva měsíce. Na druhou stranu vám nepovím, kolikrát spolupracovali Steve Buscemi a Tim Burton, ani nemám zcela vyhraněný názor na to, který Al Pacinův film je ten nejhorší a také po obvzášť vydařené premiéře kvalitního filmu nesnídám s Františkem Fukou. Jsem tedy průměrný divák s trochou ryzí lásky ke kvalitní kinematografii, anime a hudbě Ennia Morriconeho.

O tomto víkendu jsem se chtěl podívat na dva filmy. Jeden z nich jsem chtěl viděl poprvé, a to pátečního Insidera: Muže, který věděl příliš mnoho, ten druhý už nejméně počtvrté – charismatický akčňák Desperado. To, že sebekvalitnější film dokáže zabít mizerný dabing, je známá věc. Netušil jsem však, že se setkám s překladem replik na úrovni nepříliš pilného studenta střední školy. A přece se stalo.

Promiňte, funguje ten zápisník na lithiumkadmiovou nebo niklmetalhydrátovou baterii?

Co mne tak rozlítilo? Vadí mi, když překladatelé při práci nepřemýšlejí. Když překládají jen transcript dialogu a na samotný film se podívají sotva očkem. V Insiderovi je scéna, ve které se novinář připravuje na interview s představitelem Hizbaláhu, šejkem Fadlallahem. Jeden člen jeho ochranky však trvá na tom, aby z bezpečnostních důvodů novinář neseděl tak blízko šejkovy osoby. Novinář vyteče, začne gorile mávat před očima svými poznámkami (blok, klasická kroužková vazba) a řekne v českém překladu: „… a co si myslíte? Že ho utluču svým notebookem?“

Tohle považuji za amatérismus, nezlobte se na mě. Ten novinář se zápisníkem šermuje, až listy sviští, a nikomu to v české produkci nepřišlo divné. To mi připomíná Filipovy „Ďejiny psané Římem“, jenže to je ještě případ, kdy lze takový omyl omluvit snadnou optickou manipulací mozku. Jak se mohlo stát tohle, nad tím mi zůstává rozum stát. Snad každý anglicky alespoň trochu gramotný člověk zná význam slova „notebook“ nejen jako mobilní počítač, ale především jako zápisník či poznámkový blok. Mimochodem, z pohledu psychologie jde o zajímavý jev, vsadil bych se o poměrně velkou částku peněz, že překladatel překlad tvořil právě na notebooku.

Prominout, mučačos, já englés jen un poco

Dnes jsem si chtěl vychutnat Desperada. Dabing mě neurazil, což mi do začátku vlilo naději do žil, že si film užiji poprvé i v českém znění. Záhy však přišla podpásovka velkého kalibru. Situace je následovná. Antonio Banderas přijel do městečka zabít velkého šéfa, Steve Buscemi mu v místním baru připravil výbušnou atmosféru tím, že jej vykreslil v těch nejkrvavějších barvách. Barman volá velkému šéfovi, že zde má nepřítele, ale že neví, kdo to je a kde se nachází. Ten mu odpoví typickou frází, která v originále zní pravděpodobně následovně: „Then call me, when you learn something new.“

Není těžké tuto větičku přeložit. Bylo by to něco ve stylu: „Tak mi zavolej, jakmile se dozvíš něco nového.“ Páni a paní překladatelé se však s touto jednoduchou větou popasovali svérázně. Z úst velkého šéfa vyšla věta, které jsem odmítal určitý čas uvěřit. Šéf se zakabonil a pronesl lehce nazlobeným hlasem: „Tak mi zavolej, až se naučíš něco nového.“ V tu chvíli jsem byl zralý na ručník. Zbytek filmu už pro mě byl sotva na půl plynu a na konec jsem se ani nedodíval.

Zalez, citlivko!

Že se nemám koukat na komerční televizi a filmy mám sledovat výhradně v původním znění? Jistě, to také i nadále budu, ale musím přiznat, rád jsem si postěžoval. Vadí mi, když někdo dělá práci, za kterou je placený, očividně špatně. Když už to poznám i z pozice laika, tak to je na pováženou. Mnohý internetový nadšenec píše titulky kvalitněji jen z poslechu, než byly zmiňované překlady. Zdravím Rebelian Translators.

A co vy? Máte nějakou zajímavou příhodu z natáčení? Tedy… překládání? Sledujete filmy s českým dabingem? Trpíte?

Komentáře jsou tu pro vás.