Rozhovor s Radkem Hulánem: Pohrdám lidmi, kteří mi nemohou nic nabídnout
Radek Hulán. Jméno, které mnozí lidé trávící svůj čas velkou měrou na internetu dobře znají. Má pověst neotesaného hulváta provokujícího masy. Osobně jsem jej vždy tituloval enfant terrible, tedy jako člověka, který koná a žije bez ohledu na společenské zvyklosti. Jakkoliv jej vnímáte, stále se jedná o osobu, která vás méně či více provokuje – jeho jméno rozhodně nezapomenete. Je to internetová celebrita a na vás zbývá pouze rozhodnutí, jestli v dobrém či špatném slova smyslu.
Asi jako každého z vás mne v různých situacích, kdy jsem se s Radkem Hulánem na internetu setkal, napadaly mnohé otázky.
Proč?
Myslí to ten člověk vážně?
To je fakt tak arogantní?
Musí opravdu ponižovat toho chudáka Pepu?
Na straně druhé se vyskytly situace, kdy jsem jeho agresivní, nebo chcete-li svérázný, přístup chápal. Už jen to, že jsem dokázal pochopit některé věci, které ostatní zavrhovali, mne udržovalo a udržuje ve striktně neutrálním postoji vůči Radkovi Hulánovi. Spíš jsem přemýšlel, že mnohem více než povahový rys bude jeho chování založeno na zkušenostech. V této situaci nebylo nic snazšího, než se jej na to zeptat.
Rozhovor probíhal po emailu, proto jsou jednotlivé otázky a odpovědi poměrně rozsáhlé. V rozhovoru jsem se Radka neptal na konrétní ani uplynulé dění na internetu. Dočtete se v něm, jak Radek chápe sám sebe, svoji pozici na světě a jak vnímá své okolí. Dle mého názoru je to velice zajímavé čtení. Radkovi za rozhovor děkuji.
Radek:
-
Vědomosti, ty skutečné a hluboké, jsou základem. I ono vymyšlení kódu musí být podloženo vědomostmi. Bez cihel (=vědomostí) je člověk schopen stavět akorát tak vzdušné zámky, ale nikoliv něco, co přetrvá věky.
A vědomosti člověk získává celoživotně. Opět, onen „vesničan“ se spokojí s tím, co kdysi kdesi slyšel ve škole, a s tím si vystačí po celý život. Nesbírá nic nového. Jeho „domy“, co staví, pokud vůbec staví, jsou tudíž pořád stejně omezené, nicotné a nudné.
Růst, o kterém tak rád hovořím, je právě sbírání a analyzování neustále nových vědomostí a zkušeností. Když člověk neroste, vědomě, začíná dokonce krnět. Ztrácet se.
Na druhou stranu, vědomosti jsou nic bez píle, snahy. Já se strašně moc snažím. Mám v sobě nevyčerpatelnou energii, motor. Je to dar. Mám to od malička. Když jsem jako dítě pomáhal rodičům na zahradě, makal jsem, aniž jsem vlastně musel, jedu vždy na maximum. Vedle se sestra „opírala o hrábě“, přeneseně řečeno, a snažila se to nějak „ulejt“. Nemá v sobě ten motor. Nezazlívám jí to, jak jsem říkal, je to dar, člověk jej buď má nebo nemá…
-
Už jsem říkal, že věřím na kastaci, nikoliv na absolutní rovnost lidí ve všech směrech. Na druhou stranu, i takový chudý asijský vesničan mi má co nabídnout, protože pro evropana je to „marťan“. Pro něj je smysl života zcela někde jinde, před pár desítkami let „vylezl z džungle“, a jeho vnímání světa je tak odlišné… Pokud mi ale někdo nemá co nabídnout, tak je to „český plebs“, ani jej neanalyzuji, považoval bych to za ztrátu času, náklady obětované této příležitosti by zřejmě byly vyšší než potencionální přínos z plebsu. Člověk ty lidi vlastně už zná, jako mladík se člověk stýká se všemi vrstvami společnosti, i s „plebsem“, a zná jej tak dobře, že dnes už mu nemá co nabídnout.
Tito lidé prostě neměli štěstí, dostali sice dar života, ale už nikoliv dar jej komplexně prožít a pochopit. Nemohou s tím nic dělat. Mají prostě smůlu…
To mi připomíná jinou věc, Asiaté věří na převtělení duší, a krásní lidé v tomto životě jsou dle nich morálně čisté a úspěšné duše z minulého života. Naopak tlustí šeredové byli v minulém životě morálním odpadem. Tato idea se mi moc líbí, emočně
Dero: Zakončíme to a ačkoliv mám ještě milióny témat, vyberu si právě jedno. Zamysli se prosím nad nějakou věcí, kterou bys chtěl lidem říct. Může to být naprosto cokoliv, ale zkus se vejít do pár slov, nejvýš vět. Co by to bylo?
Radek: „Volte ODS!“
No, teď ale vážněji, nechci nic lidem říkat, každý ať si žije svůj vlastní život, a ten ať si prožívá jak nejlépe umí, místo aby masturboval nad rozhovorem s Radkem Hulánem. Necítím se oprávněn komukoliv radit „jak žít“, či něco jim říkat, takovéto pocity mají jen „vesničané“.
Takže, závěrem, přeji všem moc hezký den.