Sfoukl jsem osmnáct svíček na oříškovém dortu, zazubil se do objektivu digitálního fotoaparátu a své dárky uložil na poličku s knihami. Letos se má knihovnička rozrostla o nervydrásající bestseller „Nová pravidla silničního provozu“ a konto o obsah dvou střídmých obálek. Osmnáctiny na draka, chtělo by se říct, ale on si člověk po čase zvykne. Ten největší dárek jsem si stejně chtěl dát já sám.

Už od šestnácti let, kdy jsem si na sebe víceméně začal vydělávat webdesignem, jsem toužil po barevné plaketce živnostenského listu. Možnost napsat jej na rodiče jsem zamítl, ti mají svých problémů dost, na plnoletost jsem čekal jako na smilování. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem svým dosavadním zaměstnavatelům, kteří se až dosud vždy ochotně vypisovali s dohodami o provedení práce či autorskými smlouvami. Co všechno obnáší takové vyřízení živnostenského listu, co po mně budou kdy a kde chtít, to jsem netušil. Přečetl jsem stohy dokumentů na internetu, obtěžoval zkušenější přátele (díky Davide a Martine), ba se obrátil o cenné rady i na maminku, která dlouhé roky účtovala.

Výsledkem byly čtyři napínavé a vysilující dny, ve kterých jsem se přesvědčil, že veškeré informace, které jsem na internetu vyčetl, jsou mi jen chabou berličkou. Pokusím se v tomto článku co nejpodrobněji popsat, jak by měl student usilující o živnostenský list co nejefektivněji postupovat, aby nemusel zbytečně pendlovat mezi úřady, jako se to místy dařilo mně. Je všk pravda, že nic vám nepřinese lepší průpravu do podnikání, než si natrénovat styk s úřady tím, že veškeré potřebné informace se dozvíte od nich – i za cenu drobného bloudění a nejistoty.

Etapa I. – Potvrzení o bezúhonnosti aneb ve vězení jen na exkurzi

Co si vzít s sebou?

• občanku
• padesát korun či padesátikorunovou kolkovou známku
• propisovačku

Vyplněný formulář spolu s kolkem a svou občankou podáte slečně či paní za okýnkem. Ta na formulář přilípne kolek, zkontroluje údaje, hodí štempl a vy můžete jít. Potvrzení dostanete poštou v zákonné lhůtě tří týdnů. Já jsem měl štěstí, v mém případě to trvalo deset dní.

Jste-li Pražáci, zamíříte pravděpodobně přímo na Rejstřík trestů, který sídlí na Soudní 1 v Praze 4. Tam si hodinku až dvě počkáte a potvrzení si poté vyřídíte u přepážky přímo na místě.

Odkazy, které se mohou hodit

• definice bezúhonnosti
• úrady, které vyřizují výpis z rejstříku v Brně
• rejstřík trestů v Praze

Vyjedete tedy do čtvrtého patra, po ceste nežkoušíte, jestli ony dřevně přepážky, které v každém patře hrozí stětím hlavy při pozdním vystoupení, mají nějakou vůli (mají, výtah se pak zasekne a v budově se rozezvučí alarm, to jen tak na okraj) a vydáte se po vystoupení přímo ke stojanu s formuláři. Vyberete si ten označený „Ohlášení živnosti pro českou fyzickou osobu“, použijete pořadníkový přístroj, který vám vyplivne číslo, vyplníte ve formuláři, nač vám budou síly stačit, a pak už jen čekáte.

Určitě vám vrtá hlavou, co jsem myslel tou spoustou divných lidí. Při své první návštěvě tohoto úřadu jsem si nemohl nepovšimnout muže v černém obleku s černým kufříkem, kterak stojí u výpisu volných živností a pročítá si jeden řádek po druhém stále dokola. Pokud jste hráli Half-life, určitě znáte G-mana, tajuplného muže s kufříkem – tento můj „čtenář“ jako by mu z oka vypadl. Když jsem po půl hodině odcházel, pořád tam stál a četl. Při své druhé návštěvě (tj. Etapa V.) jsem pro změnu pozorovat velmi zhusta nalíčenou ženu, kterak obíhá všech šest kanceláří s jakýmsi papírkem. Když byla postupně ze všech vykázána, vrátila se opět k první kanceláři a začala nové kolečko.

Když paní úřednice zkontroluje vámi vyplněné údaje podle občanky, pošle vás s papírkem k pokladně zaplatit správní poplatek, který činí jeden tisíc korun za každý obor, který jste si zvolili. V Brně pokladnu najdete v přízemí, když vystoupíte z páternosteru, vydáte se vlevo a vstoupíte do dveří, které jsou trochu zavádějícně označené „Informace“. Pokladna bude úplně na konci místnosti. Zaplatíte, dostanete doklad a šupajdíte zase zpátky k paní úřednici, které potvrzení o zaplacení předáte, něco podepíšete a můžete jít ve většině případů domů.

Může se výjimečně stát, že vám živnostenský list vystaví na počkání – potom gratuluji, spíše si na něj však minimálně týden počkáte, paní úřednice vám řekne, kdy si můžete osobně přijít. Pokud se nedostavíte, pošle vám úřad poté ŽL poštou do vlastních rukou. Mně bylo řečeno, že si mám přijít za týden.

Odkazy, které se mohou hodit

• seznam oborů živností volných
• web Živnostenského úřadu v Brně
• formulář „Ohlášení živnosti pro fyzickou osobu“ a poučení k němu
• výtah páternoster

Etapa III. – Škola, tam už to znáte

Jako studenti si budete muset vyřídit minimálně jedno potvrzení o studiu. Budete jej potřebovat na sociálce (viz Etapa VII.). Pro jistotu si však vyřiďte dvě, to druhé se vám může hodit u vaší zdravotní pojišťovny. Postup u tohoto bodu znáte nejlépe sami, proto není co dodat.

Založení účtu u České spořitelny je pohoda. Přijdete do banky, kliknete si na „Bezhotovostní operace“ a pak už se jen uvelebíte a čekáte, až na digitální tabuli vylosu… tedy… až na vás dojde řada. Uděláte dobře, když si z nejbližšího stojanu vezmete informační letáček, který přehledně povídá o různých typech účtů. Ušetříte tím mnoho slov pracovníkovi banky a také se dozvíte, nač je dobré nezapomenout se zeptat. Účet jsem si u České zakládal už podruhé, přesto mi přepracovaný letáček přišel vhod. Mimochodem, Česká má obecně výjimečně dobře zpracované informační materiály. Na tu kompozici radost pohledět.

Mám banky rád. Nevím proč, líbí se mi tam ona atmosféra. Jako malý capart jsem chodíval do banky za maminkou a obdivoval jsem ji, jak to s těmi čísly hezky umí. Pravdou je, že v bance docela dobře vyjdete s neformálním oblečením, ale už hůře s neformálním až neforemným chováním. Pokud víte, co chcete, a nenecháte všechno na pracovníkovi banky, tak si při zakládání účtu mimo jiné i dobře popovídáte. Nemusíte se bát, jsou to profesionálové, nenechají vás v ničem tápat. Za čtvrt hodinky a o dvacet podpisů později je vše hotovo. Do banky si pak už půjdete jen pro platební kartu, pokud jste o ni projevili zájem.

Dovolím si kraťoučké intermezzo. Byl jsem svědkem toho, jak si u vedlejšího stolku chtěl hluchoněmý pár otevřít účet. Obdivuji, s jakou lehkostí a jak rychle dokáží tito lidé běžnému člověku pomocí rukou vysvětlit, co vlastně chtějí. Paní u stolečku byla evidentně zaskočená, ale dobrá věc se podařila. Byl jsem dost netaktní, když jsem převážnou většinu rozhovoru pozoroval – toho si samozřejmě muž, který seděl čelem ke mně, všiml a upozornil na to i svoji ženu. Ve znakové řeči umím přesně dvě věty, konkrétně „Potřebuji advokáta.“ a „Omlouvám se.“; využil jsem tu druhou a oba dva mi darovali jeden úsměv. Nikdy nevíte, co vám kdy může být k užitku.

Odkazy, které se mohou hodit

• znaková řeč

Etapa VI. – Zdravotní pojišťovna, zlomeniny vítány

Co si vzít s sebou

• kopii živnostenského listu
• kartičku zdravotní pojišťovny
• potvrzení o studiu
• občanku pro sichr, stejně ji musíte nosit s sebou

Jak na to?

Své zdravotní pojišťovně musíte dát vědět, že jste se stali OSVČ, tedy osobou samostatně výdělečně činnou, živnostníkem, podnikatelem. Tato lhůta činí osm dní od začátku kalendářního měsíce následujícího po měsící, ve kterém jste začali své podníkání. Nikoliv pouhých osm dní! Pokud jste tedy živnost ohlásili pátého dubna (a řídili se mou radou a uvedli pátého dubna i jako začátek výdělečné činnosti), potom musíte dát své pojišťovně vědět nejpozději do osmého května. To samé v bleděmodrém platí i o sociálce, kterou se budu zabývat hned v další etapě.

Jsem pojištěn u Oborové zdravotní pojišťovny – OZP. Ta má v Brně pobočku v multifiremní budově na Příkopu 4. Pokud tam snad někdy zamíříte, neudělejte tu stejnou chybu jako já a zachovejte dekórum. V této budově se při zurčící fontánce a tlumené hudbě osvěžují vysocí manažeři, velcí šéfové a podobná dravá zvěř, na jejichž odměřené, leč hyperkorektní chování je dobré odpovídat stejnou mincí. Když jsem ve výtahu nepozdravil staršího muže v obleku jako první, zbylí souvýtažníci se na mě podívali jako na prašivce. Byla to dlouhá a perná dvě patra. Musím však uznat, že ona budova má své výjimečné kouzlo. Možná za pár let.

Etapa VII. – Městská správa sociálního zabezpečení aneb tam, kde na vás budou koukat jako na sirotky

Co si vzít s sebou

• kopii živnostenského listu
• potvrzení o studiu
• občanku
• takovou tu prťavou informační kartičku s číslem vašeho účtu; ověřte si, že na ní je i adresa vaši banky

Jak na to?

Městskou správu sociálního zabezpečení najdete v Brně na Veveří, vedle Bílého domu. Stačí, když budete koukat po nerezovém nápisu MSSZ. Výtahem vyjedete do čtvrtého patra a najdete si někde volný formulář, který ve své hlavičce uvádí tuto litanii: „Oznámení o zahájení (opětovném zahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti (dále jen samostatná výdělečná činnost)“. Vyplníte jej, jak nejlépe umíte. Mám pro vás pár tipů.

Až budete mít vyplněno, což může chvilku trvat, použijete pořadníkový přístroj. Neplatí, pokud jdete na sociálku koncem března či dubna – v takové situaci si můžete vzít lísteček a odejít na oběd. Pozor, tlačítka jsou rozdělena podle příjmení (např. Oba – Rez), nenechte se napálit, byla by to úsměvná příhoda.

Paní měla co dělat, aby neznehodnotila jak mnou podávaný formulář, tak své letní šaty. Když se jí podařilo polknout, začala se smát a sdělila mi životní moudro: „Dokud máte problémy jen s formuláři, tak jste šťastný člověk!“ Usmál jsem se a podal jí další dokumenty, tedy kopii ŽL, potvrzení o studiu a občanský průkaz. Pokud jste něco na formuláři zapomněli vyplnit, nic se neděje, paní se dozeptá.

Po vyřízení byste každopádně měli obdržet dvě věci. Kopii vámi vyplněného formuláře a variabilní symbol, pod kterým vás budou na sociálce od nynějška znát. Dozvíte se, do kdy máte na sociálku předložit evidenci svých příjmů (30. dubna) a další drobnosti, konkrétní čísla a tak podobně.

Odkazy, které se mohou hodit

• Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti – formulář

Předně je důležité si zjistit, pod který finanční úřad vlastně spadáte. Nejsnáze vám poskytne odpověd pravděpodobně Portál státní správy – naklikejte si svoji obec, případně čtvrť a v kolonce úřady si zjistěte, pod který finanční úřad spadáte. Pokud tam, jako já, uvidíte např. „Finanční úřad Brno I.“ a „Finanční úřad Brno IV.“, vždycky věřte tomu vyššímu číslu. Jednička označuje vždy hlavní finančák v tom či onom městě. Odkážou vás z něj na finančák, který je určený pro vaši čtvrť – ušetřete si onu cestu.

Já jsem byl odkázán na finanční úřad na Rybníčku 2 v Králově poli. Je to hezká, moderní budova, která je dobře vybavená. Po vstupu si povšimnete po levé ruce proskleného vchodu do hlavní místnosti úřadu. Nenajdete tu nic více, než obligátní podatelnu, pokladnu a registr. Právě posledně jmenovaný pultík nás bude za chvíli zajímat. Porozhlédnete se po místnosti a najdete růžový formulář označený „Registrace k dani z příjmů fyzických osob“, či nověji pouze „Přihláška k registraci pro fyzické osoby“ (odkaz na konci kapitolky). Prohlédněte si stolečky, u kterých můžete formulář vyplnit, na Rybníčku jeden předvyplněný visí nad jedním stolkem na ukázku. Tuze užitečná věc. Kdybyste si přesto nevěděli rady, z druhé strany formuláře je tuším poučení, kterak jej vyplnit. I tak přidám nějaký ten postřeh:

• Přihlásit se musíte pouze k dani z příjmů fyzických osob. Pokud se chcete přihlásit k dalším daním, např. dani silniční, záleží už jen na vašem uvážení a potřebách.
• Body 10 a 11 jsou opět ta ošidná data, přesvědčil jsem vás, že je lepší si datum ohlášení a začátku živnosti sjednotit?
• Evidenční číslo uvedené na vašem ŽL se nemusí do patřičné kolonky vejít. Nic se neděje, pište za kolonku.
• Převažujícím předmětem podnikání (bod 12) je opět myšlen obor, který máte uvedený na živnostenském listě. V mém případě tedy „Reklama a marketing“.

S vyplněným formulářem se přesunete k pultíku „Registr“, od kterého se již na vás bude culit dobře naladěná úřednice či úředník. Teď už není cesty zpátky, dovyplníte spolu případná sporná místa na formuláři a věnujete úřednici kopii vašeho ŽL. Ta si údaje ověří podle občanky a připravte se na to, že bude chtít vidět kartičku od vašeho účtu – nebude vám věřit, že jste žádné čísílko nespletli. Tady jim to musí všechno štimovat.

V případě, že je vše v pořádku, vás milá paní obdaří dalším zářivým úsměvem a oznámí vám, že potvrzení o registraci vám přijde poštou na adresu, kterou jste uvedli ve formuláři. Tam také najdete svoje DIČ.

Odkazy, které se mohou hodit

• Seznam finančních úřadů
• Přihláška k registraci pro fyzické osoby

Jak si to všechno rozvrhnout?

Tento etapový závod, jak jsem jej tu naznačil, lze pohodlně rozložit do tří dnů následovně:

Den 1.

• Etapa I. – výpis z rejstříku
• (cca 2 týdny pauza)

Den 2.

• Etapa III. – 2× potvrzení o studiu (škola)
• Etapa II. – ohlášení živnosti
• Etapa IV. – založení účtu
• (cca týden pauza)

Odkazy, které se jinam nevešly

• Ohlášení živnosti volné – průvodce na Portálu státní správy (poměrně přesné informace)
• Živnostenský zákon na Business centru
• Překvapení…

Ptejte se

Pokud si po přečtení článku nevíte s něčím rady, klidně se na mě obraťte (preferuji ICQ) nebo si poraďte navzájem v komentářích. Pokud na tento článek odkážete, budu jen rád, nebylo nejjednodušší sesumírovat takové kvantum informací – byl bych rád, kdyby se k němu dostalo co nejvíc lidí. Doufám, že někomu pomůže.

Přeji hezký den.

Dva roky jsou ve světě Internetu doba, za kterou se stihne narodit, zesílit, zešedivět a zemřít celá jedna technologie. Pixy a s ním i my, jeho čtenáři, jsme měli štěstí, že v oblasti kaskádových stylů se od roku 2004 prakticky nic nezměnilo. Už když v roce 2005 veřejně hledal odborníka, který by mu pomohl knihu dokončit, mnozí netrpěliví čtenáři si nervózně poklepávali na hodinky. Jeho výzvu přijali pánové Miloslav Lešetický (tedy Plaváček) a Jan Bien (autor Mraveniště).

Prokletá kniha

Když ke konci léta 2005 uzavřel pixy svůj zápisník, českým internetem se pomalu šířila vlna skepse i směrem k připravovanému titulu. Začala se tradovat báchorka o knize, jež je prokletá, nedopsatelná a zcela jistě má svoji vlastní osobnost. Netrpěliví poklepávači na hodinky si pořídili trhací kalendáře. Nikdo nic nevěděl a noví autoři zjistili, k jaké tryzně že se to přihlásili. Ono napsat dobrou knihu je kumšt. Jakmile ji jednou pustíte do světa, musíte se připravit na to, že vás kritika i široká veřejnost rozcupuje na kousky za každé nepřesné vyjádření, špatné písmenko, o věcných chybách ani nemluvě.

Čas se krátil, skeptikové si koupili kalendáře na rok 2008 a netrpělivci začali z nudy číst červenou knihovnu. Při této příležitosti bych chtěl onomu jednomu procentu z nich, kteří sladkým příběhům zcela propadli, sdělit, že Chorche se kolem čtyřsté strany vrátí k Chuanitě a po vášnívé noci na stranách 421, 422 a 423 se v poslední kapitole vezmou. Přišla zima a Plaváček s Mravencem stále pilně pracovali. Stihli shromáždit, vytvořit a utřídit obrovské množství praktických příkladů, které se bez ladu a skladu povalovaly po všech koutech Internetu. Dali těmto materiálům formu a doprovodili je vtipným a srozumitelným komentářem.

Bitva proti Chiméře času

Ve chvíli, kdy i samotný vydavatel sáhl po červené knihovně, bylo jasné, že knihu je třeba co nejdříve dokončit. Psal se mrazivý únor 2006 a všichni tři autoři trávili většinu svého času tím, že si vařili čaj s rumem, případně kávu. Bylo zřejmé, že mají-li knihu vydat v rozumném termínu, bude třeba sehnat někoho, kdo umí zacházet s rychlovarnou konvicí a kdo bude nadšen tím, že se smí ochomejtat kolem webdesignerských celebrit. Plaváček pro tento úkol vybral mě a v mých volných chvílích mi dokonce dovolil napsat nějaký ten řádek do dopisované knihy.

Musím říct, že už ve chvíli, kdy se mi kniha dostala do rukou stále viditelně nedokončená, mě příjemně překvapila svou obsažností a lehkým stylem, nebojím se říci vyprávění. Není divu, že jsem se ekloval přispět svým neohrabaným slohem, byl jsem však donucen. Samotná práce na knize je věc obtížná, naskakování do rozjetého vlaku, máte-li dobré kolegy píšící dobrou knihu, je však překvapivě jednoduché.

Jak se kniha dopisuje

Když Plaváček v březnu prohlásil, že kniha je hotova, spousta lidí opět ožila. Skeptikové povytáhli levé obočí a netpělivci většinou rázem zapomněli na Chorcheho – místo toho se stali pravidelnými návštěvníky svého oblíbeného knihkupectví. Mezitím kniha pendlovala mezi vydavatelem a námi, autory. Autorská korektura sem, korektura na straně vydavatele tam, rejstřík tuhle, doplnit poznámky pod čarou támhle, dokončit doprovodné CD, popovídat si o Svatém grálu přímo s jeho autorem – bylo toho opravdu hodně.

Po velkých porodních bolestech se kniha rozhodla, že se nechá vydat v červnu. Ach, proč nám to jen tehdy nebylo podezřelé! Měli jsme tušit, že tento potížista v měkké zelené vazbě neřekl své poslední slovo. Kniha vyšla oficiálně 20. června. Třiadvacátého jsem ji už držel v rukou a zálibně jí listoval – přišla mi dokonalá. O týden později jsem ji ukazoval své přítelkyni, i jí přišla dokonalá, ačkoliv pouze ze zdvořilosti, protože tvorbu internetových stránek pokládá spíše za kouzlo než za cokoliv jiného.

Tu zradu, ten poslední vtip, který si na nás kniha vymyslela a kterým se s námi osobitě rozloučila, objevil až Filip Rožánek na svém bloku. Na hřbetu knihy je vysázeno „CCS – Hotová řešení“. Přestože jsem měl knihu dvakrát v ruce a přestože jsem ji v regálu knihkupce hledal podle názvu, této kardinální chyby jsem si nevšiml. Pro mě osobně je to spíše úsměvná epizodka, doufám, že prodej knihy nebude tímto překlepem výrazně ovlivněn a že nejen netrpělivci a skeptici už mají knihu doma.

Libri prohibiti?

Zakázaná kniha? Kdepak, jako vrchní vařič čaje mohu říci, že tato kniha má osobnost. Nevypráví pohádky, ani nechrlí technická data. Vysvětlí Vám technické záležitosti lidským jazykem tak, že jim porozumíte. Nabídne Vám velké množství různých tipů a triků, jak dělat rutinní věci lépe a jak ty neobvyklé zvládnout elegantně. V tom je její hlavní přínos.

Nebojíte-li se prokletí a zelené obálky, udělejte si radost – rádi se s Vámi setkáme na stránkách knihy CSS – Hotová řešení.

Mám rád kudrnaté závorky (curly brackets). Programátoři a lidé vládnoucí anglickým jazykem vědí, že mluvím o závorkách, jimž se v češtině říká složené. Nejen programátoři dále vědí, co jsou to regulární výrazy a k jaké speciální akci v nich tyto závorky slouží.

Kudrnaté závorky slouží k vyjádření počtu opakování určitého výrazu, říká se jim kvantifikátory. To však pro tento zápisek není až tak podstatné, protože jsem řešil úplně jiný problém. V textu, který jsem zpracovával reguláry, se vyskytovaly právě tyto závorky a já s nimi potřeboval pracovat. Napsal jsem si (v JavaScriptu podotýkám) jednoduchý regulární výraz a vše fungovalo krásně do chvíle, než jsem jej vyzkoušel v novém Netscape Browseru 8.1, který mi hlásil chybný kvantifikátor.

Krátkou prohlídkou výrazu jsem se přesvědčil, že žádné kvantifikátory nepoužívám, a pustil jsem se do zkoumání. Dost možná jsou mé znalosti regulárních výrazů chybné, přeci jen jsem spíše kodér než programátor, nicméně vždy jsem se domníval, že složená, tedy kudrnatá závorka se ve výrazu bere jako znak bez speciálního významu, pakliže neleží v patřičném kontextu. Pod tímto kontextem si osobně přestavím situaci, kdy je otevírací závorka následována číslicí či uzavírací, pakliže je kvantifikátor stále otevřený.

Firefox 1.5.0.4 se mnou souhlasí, IE6 se mnou souhlasí, Opery se mnou souhlasí, Netscape Browser 8.1 protestuje. Právě Netscape bere kudrnaté závorky jako speciální znaky ve většině případů, výjimkou je pouze jejich umístění ve výčtu (hranaté závorky).

Zajímavé je, že jádro Netscape Browseru 8.1 je založeno na Firefoxu. Schválně jsem si na školním stroji, který disponuje Firefoxem 1.0.6, zkusil aplikaci spustit. Vida! Stejná chyba.

Jak z toho ven?

Inu, řešení je snadné, stačí každý výskyt kudrnaté závorky mimo výčet nahradit její hexadecimální reprezentací (\x7B pro {, \x7D pro }; ne, předřazení zpětného lomítka nefunguje v Netscapu vždy, logiku v tom nehledám). Tento defenzivní styl vůbec není u regulárních výrazů na škodu, implementace v prohlížečích se v detailech liší i u zcela základních konstrukcí. A určování kontextu speciálních znaků je, zdá se, jedním z těchto rozdílů.

Ale možná se pletu já a prohlížeče jen projevovaly nadstandardní snahu regulár zpracovat. V tom případě bych byl rád, kdybyste mi situaci osvětlili. A nějaký link na článek, který by o regulárních výrazech vyprávěl poutavě, šířeji a přesně, by potěšil určitě nejen mne.

Díky!

… a ačkoliv jsem skalním přívržencem jiného prohlížeče, Opera 9.0 je zcela jistě opět velmi kvalitním kouskem, který si zaslouží vaši pozornost. Stahujte Operu 9.0 z její domovské stránky.

Pohádka jménem ‚Moderní web‘

Během krátké doby se Moderní web stal první významnější česko-slovenskou galerií svého typu. Významný podíl na tom měla porota plná na slovo vzatých odborníků, jejichž jméno má ve světě webdesignu patřičný zvuk. Vše šlo jako na dratkách, avšak potom ze dne na den začala narůstat prodleva mezi zařazovanými weby, až se v poslední době zdálo, že Moderní web zašel na úbytě.

Není tomu tak. Chvíle, kdy pavouci tkali na starém Moderním webu své sítě, byly podbarveny tepáním kvarteta klávesnic a pískotem stejného počtu myší. Nejprve Madeo na pokyn šedé eminence celého projektu, Plaváčka, předvedl, že je mistrem kompozice a minimalistické grafiky. Návrh putoval ke mně na překódování, což sice odstartovalo příběh hodný Goetheho pera, však tento umělec po dopsání Werthera svým talentem na trpící mladé muže již příliš neplýtvá.

Útrapy na cestě ke světlým zítřkům

Posledních čtrnáct dní pak bylo hektických. Každá nalezená chybka či nedodělek byla týmem svorně prohlášena za tu poslední, aby pak někdo z nás našel chybu další. A tak pořád dokola. A ještě jednou. Desítky maličkostí, každá o síle deseti megatun, vybuchovaly v našich pracovnách. My, čtyři webdesignerští rytíři, jsme však odolali nutkání vytáhnout elektronické koně ze stájí a vyjet v duchu Janova Zjevení do nehostinných plání internetového světa, daleko od polorozbořeného hradu Moderního webu.

Na úsvitu světlých zítřků

Dnes jsme se však dohodli, že případné další chyby budeme řešit operativně za chodu. Naše unavené zraky beztak už jen těžko objeví další chybu, doufáme, že uživatelé nám prominou drobné nedostatky nové verze a naopak nás na ně e-mailem diskrétně upozorní. Jak vidno z posledních odstavců, práce na Moderním webu bere člověku mnoho psychických sil a otevírá cestu neřízenému infantilismu, buďte tedy prosím shovívaví.

Světlé zítřky aneb co Moderní web přinese?

Moderní web by chtěl pokračovat po kolejích, na nichž do světa webdesignu vyjel. Měl by plnit úlohu prestižního místa, kam byste se vy, weboví tvůrci, měli chtít dostat s každým svým výtvorem. Každý z vás na to má, protože Moderní web se od jiných CSS galerií liší zejména tím, že grafické provedení je pouze jedním z pěti hodnocených kritérií. Právě na grafické nedokonalosti ztroskotává často snaha jinak výtečných webů se do podobných prestižních výběrů dostat – na podobnou situaci u Moderního webu nenarazíte.